V červenci léta páně 2012 jsem dostal hodinky Garmin 910 a od toho dne mám statistiku odběhaných tréninků. Baví mě se do něj na konci každého roku dívat a vzpomínat. Hračičkové jdou dopředu a takový Veloviewer vám jednotlivé roky vynese do grafu a vy vidíte, který rok byl úspěšný a který méně. Kdy a kde jste během roku polevili, onemocněli, flákali se. To ale stejně víme moc dobře i bez čísel.
Týdeník
Závodění bez bloudění
Na jediném závodě, který jsem organizoval, se mi ztratilo pár běžců. Toto zamyšlení nebude o těch, kteří se ztratili vinou těch metahumorných rošťáčků, kteří přeznačí trať. Bude o těch, kteří se ztratili, protože jsem místo nedůsledně označil. První závodník tak přiběhl do cíle z druhé strany, než měl a byl diskvalifikován. Vedle dalších chyb při závodě mě tato trápila nejvíce. Kdybych to označil lépe… na to jsem si vzpomněl cestou z JeštedSkyrace.
Seznamte se, James Watt. Můj nový sparring.
Kdysi jsme se na škole, asi tak v rámci prvouky, učili o panu Wattovi. Pro připomenutí, mimo zdokonalení parního stroje přišel s jednotkou výkonu a pojmenoval ji horsepower, neboli koňská síla. Legendární závod Western States 100 nás naučil, že na člověka (hlavně tedy běžce) je koňská síla nedostatečná a tak je lepší měřit náš výkon ve wattech. Zatím měli tento parametr k dispozici pouze cyklisté. Však poslední dobou byl souboj staré generace (Contador) a nové (Froome) ozdobou Tour. Froome s očima přilepenýma na ciferník stroje a kontrolující, zda nevydá ani joul navíc. Před ním, či za ním, v pedálech tančící Španěl, řídící se pouze rytmem flamenca, který udávalo jeho srdce. Proti pokroku však nemá smysl bojovat a tak jsem s nadšením přijal nabídku testovat první výrobek měřící výkon běžce – Stryd.
Trochu se ztratit
Vyběhl jsem z hustého lesa. V koutku úst zaháknutý akát mě tahal zpátky, přes vyhrnutou bundu mě na rozloučenou šlehla větvička po holých zádech. Snažím se zaostřit na mapu, kde že má být ta 3. kontrola? Koukl jsem na uslintanou kartičku s nápovědou, rozumně oblepenou izolepou. Aha, v prohlubni. Ty vado, tady je prohlubní a jam plnej les. Co jako myslí prohlubní. Jo, tamhle něco svítí v lese!!! Nedbal jsem ničeho a dral se k lampiónu. Nadšení nezná mezí. Už 14 minut uplynulo a já pořád neměl 3. kontrolu. Chytl jsem kleště a s úlevou přikládám ke kartě… neeee, to ne, na kleštích se na mě usmívá číslo 4.
Krkonošská 70 – kolektivní utrpení
Základní pravidlo běžce: nejen běháním živ je běžec. Běhání je nejlepší pohyb a druh sportu, o tom se nediskutuje. Bohužel, člověk je díky své silné vůli, vlastně tvor dosti hloupý. Dokážeme běhat, trénovat, jíst, pít pivo více, než na kolik je stavěné. Hlavně z toho důvodu si platíme trenéry. Ti dobří naše nadšení udrží na uzdě a usměrňují k zlepšování, aniž bychom se u toho zranili. Ti druzí, ne tak dobří, nás tzv. utaví, uženou, zraní… Nejen tělo dá se utahat. Běžec se nesmí unavit ani psychicky, proto dostává do plánu různé skopičiny pro zpestření přípravy…tu skialpy, tu kolo, tu běžky. A běžky mám rád i já.
jan bartas 