V červenci léta páně 2012 jsem dostal hodinky Garmin 910 a od toho dne mám statistiku odběhaných tréninků. Baví mě se do něj na konci každého roku dívat a vzpomínat. Hračičkové jdou dopředu a takový Veloviewer vám jednotlivé roky vynese do grafu a vy vidíte, který rok byl úspěšný a který méně. Kdy a kde jste během roku polevili, onemocněli, flákali se. To ale stejně víme moc dobře i bez čísel.

Jelikož jsem stále mladý muž plný sil, těší mě rostoucí tendence v ročních ukazatelů – níže je tabulka. Na druhou stranu mě netěší již 2 sezony trvající stagnace závodních výsledků. Pro sezonu 2017 je řeč čísel nemilosrdná, tedy žádná hitparáda dámy a pánové, tato kariéra nekvete! Za žádný závod v roce 2017 jsem nedostal více ITRA bodů, než za ty nejlepší v roce 2016.

Myslím, že odtrénováno bylo dost, akorát na hraně, co bych mohl vydržet. Více hodin, jednotek i metrů, než v předchozích letech, ale ne o tolik více, aby to cvičence zničilo. Nezranění se je také jedno z mála pozitiv loňské sezony. Vítězstvím roku 2017 bezpochyby je, že mi Zuzka neutekla od oltáře, když jsem celé jaro tak pravidelně utíkal před svítáním z domu.

Trénovat mě baví, hodně. Když mám předepsaný plán, je to pro mě dogma a trénuji, dokud se nepíše „volno“. Loni jsem první trénink vynechal v srpnu, když jsme se se Zuzkou otrávili jídlem a já se po uběhnutí 2,5km poblil a sotva doplazil zpět k autu. Pan profesor Daniels by mě zařadil do kategorie „netalentovaný, ale hodně motivovaný“. Trenér takového typu atleta by měl hlavně hlídat, aby se svěřenec neurval přehnaným trénováním.

Chybu minulé sezony vidím v celkové únavě. Ano, na závody v horách je ideální trénovat v horách. Když jsou ale nejbližší hory daleko třeba jako Krkonoše od Prahy, k 5 hodinám tréninku musíme přičíst 4 hodiny na cestě a tyto pak ubrat z času na odpočinek. Pro příští rok bych rád snížil počet mrtvých cestovních hodin a zvýšil ty aktivní.

Od listopadu 2014 mi tréninky psala Nerea Martinéz. Od listopadu 2017 mi je píše Honza Havlíček. Nerea mě dokázala dobře připravit na těžké závody v horách tak, abych je přežil, nezranil se a za měsíc mohl podobně absolvovat další. Myslím, že mi chybělo více běhat a běhat trochu rychleji. Kombinace více sportů během zimy zabránila přetížení a zranění. Nicméně taková Transvulcania je hlavně běžecký závod s terénem a poměrem převýšení/vzdálenost, který se dá naběhat i na Závisti.

Měl jsem pocit, že mám natrénováno na prasárny typu Ronda dels Cims, nebo Echappee Bellee. Kde se spíše chodí, sem tam se popoběhne a závodí první 3 kluci. Doběhl jsem Mistrovství Evropy ve Val d´Isere a měl jsem pocit, jako bych to mohl běžet znovu. S Honzou se od listopadu pokouším konečně běhat. Zatím to jde, i když se toho trochu bojím. Kilometráž je na konci ledna podobná, jako jsem měl minulé roky těsně před Transvulcanií. Myslím, že budu muset oslovit maséra a pravidelně docházet.

Tabulka níže shrnuje mé pěti leté pachtění. Uvádí počet tréninků, vzdálenost za kalendářní rok, kolik hodin jsem strávil sportem a kolik metrů vystoupal. Údaje jsou součty tří sportů – běh, běžky, kolo.

	2012	2013	2014	2015	2016	2017
# Activities	109	131	231	258	299	337
Distance covered (km)	1 737,74	2 257,31	3 679,76	6 728,28	7 239,00	8 435,00
Time spent (h)	165:39:48	209:07:14	441:55:08	575:13:18	611:16:36	627:49:41
Elevation gained (m)	35 324	55 873	139 127	203 389	208 239	206 113

V roce 2014 jsem se poprvé účastnil závodů světového poháru. V roce 2015 jsem poprvé trénoval s Nereou a byl v reprezentaci. V roce 2016 to stačilo na dvě mistrovství světa (atletika, skyrunning). V roce 2017 jsem doufal, že se to všechno sečte a bude posvícení. Nebylo a tak jsem reprezentačního snažení zanechal. Jako neochvějný optimista, který se pochybnostmi užírá jen 20h denně, budu věřit, že se jedná o dobrý základ pro další sezonu.

Závodní kalendář pro rok 2018

V loňském roce jsem ke konci ještě naposledy napnul síly, abych se dostal do Top10 ve Světovém poháru ve skyrunningu – disciplíně ultra (SWS). Proč? Například, abych se mohl naparovat, jak jsem jedinečný a nejlepší – tzv. beskydské vysvětlení. Nebo proto, abych získal pozvání na závody ze SWS a ušetřil tak nějaký ten dukát z rodinného rozpočtu. Pro rok 2018 změnilo SWS bodování a bude bodovat prvních 20 mužů. To nedám a tak rok 2018 beru jako rozlučkové turné s tímto seriálem.

31.3. Bob Graham Round – Velikonoční kroužení po Lake District se Zuzkou a Honzou Havlíčkem. První český pokus?

12.5. Transvulcania – Pětkrát a … Nebudu říkat dost, protože to je opravdu srdcový závod. Minulý rok jsem si odvezl DNF, letos bych se chtěl rozloučit důstojněji. Navíc jede Mrazák a já si představuji, jak bude sedět na kamenech, ve vyschlém korytě řeky 3km před cílem. Poběžím kolem krokem turistickým a tento životní úspěch si vychutnám.  Ve stejném termínu se koná i MS v trailu ve Španělsku. To se ví od 2016 a já jsem měl velký sen se tam podívat.

2.6. Poludnica Run – Parádní atmosféra u sousedů, letos okořeněná přítomností Haydena Hawkese. Vlastně jediný závod v horách na území Československa kam bych rád jel.

7.7. High Trail Vanoise – Jinde v Evropě se tak vysoko nedostanete. Navíc, sem příliš mnoho rychlíků nezavítá. Je to tak na hraně pádu do kategorie pouťáku a tudíž mám malou naději dostat se do top 10.

26.8. Trofeo Kima – Závod kdy lapete po dechu kvůli výšce, kvůli hlubině pod vámi a kvůli výhledům kolem. První účast za deště a mlhy, druhá za slunečního žáru. Vždycky bezva diváci, závodníci a pozávodní mecheche.

16.9. Glencoe Skyline – Nabízí méně běhu než Trofeo Kima, zato skoro stejně závratí a daleko více mokřadů a oslizlosti. (Závod nepatří do hodnocení Mistrovství světa, které se bude na místě konat ve stejném termínu. Ano, je to divné.)

29.9. Ultra Pirineu nebo 6.10. Ultra Pirin – Pere se ve mně touha opravit si výsledek z posledního ročníku na Ultra Pirineu se zvědavostí závodění na Balkáně.

Už aby to začalo!!!