Cestou orla

Kdo píše blog o běhání zná i ostatní blogy, kde se o běhání dočte. Jsou to hlavně jiné pohledy na stejnou věc, které mě na nich lákají. Baví mě nahlížet na ta obecnější témata. Jak vnímá začátečník přípravu na maraton? Proč se lidé vydávají ze silnice do hor? Co lidi na sportu baví? Když se začtu do příběhů, zvědavost se stane konkrétnější. Jak může někdo přežít 4 sto mílové závody ve 3 měsících? Když žádný z nich pro něj nebyl procházkou v jarním ránu kolem rybníka. Jak se běhá v americe? Jaké to je běžet v 3.000m n.m.? Jak moc pomáhá pacer?

Zdroj: Stará škola
Celý příspěvek

“A k čemu ti to bude?”

Poslední říjnový den jsem zaokrouhlil měsíční kilometráž na 617km. Za to jsem si vysloužil výše zmíněný komentář od svých běžeckých kolegů na portálu pro introvertní sportovce, Strava. Stejná otázka položená v kruhu rodinném mi ještě sem tam dokáže rozhodit sandál. Možná, že v koutku duše cítím, že bych měl raději studovat Vergilia v originále. Nakonec ale naleznu útěchu v dalším dlouhém běhu, s opětovným ujištěním, o rozdílných pohledech na svět. 

Celý příspěvek

Putovali jsme samotní, jak mraky…

Jezerní krajina v severozápadní Anglii, Cumbrii, zasáhne srdce nejednoho romantika. A není divu, vždyť drsná krajina plná kopců, jezer, deště a větru je tou pravou kolébkou romantismu. Po závodění v rodišti Connora Mac Loada jsme se se Zuzkou dostali minulý rok i k nakouknutí do Lake District. Pouhý prodloužený víkend ve fascinující krajině stačil k lapení do romantických představ o Bobu Grahamovi a jeho odkazu. 

Celý příspěvek

Na kole na Everest

O Everestingu mi řekl Jakub v roce 2017. Nějací blázni prý vyjeli 31x Řevničák, aby nastoupali 8.848m. Já jsem hodně důvěřivý, ale tohle znělo jako blbost. Nicméně stránky everesting.cc tuto blbost potvrdily. Na druhou stranu, kluci, kteří to vyjeli, mají nájezd okolo 20.000 km za rok, což mě utvrdilo v nereálnosti pro nás smrtelníky. 

Celý příspěvek

Pražský maraton

5.5.2019, Prague International Marathon, 42,195km, čas 2:40:10, 63.místo (17. v rámci MČR)

Po maratonu v Drážďanech jsem dva týdny nic nedělal, abych se pak vrátil do tréninku jako zběsilý. Protože, jakmile příjdou ti malí diktátoři, život končí. Nadšení a tělo mi vydrželo do konce roku. Po Vánocích mě začalo bolet koleno a já to uvítal. Uf, můžu dát pauzu. Přestal jsem chodit na Děkanku, vlastně jsem přestal běhat úplně , koupil si trenažer na kolo a na 35 dní neobul kecky.

Celý příspěvek