Lyžování je prima

Pomalu ze stránek všech módních magazínů se na nás usmívají šťastní lidé ve skialpinistickém vybavení. S nádhernými výhledy do dolin, svoboda se zračí v úsměvu a prašan se třpytí ve vlasech. Koho by to nelákalo? Žijeme v Praze a na dosah máme nejlepší hory na běžky. I přes velké lákadlo skialpů jsme jako zimní sport zvolili prkýnka úzká. Je to levnější a bezpečnější. Statistiky úmrtnosti jsem nenašel, nicméně troufnu si tvrdit, že skialpinistů zemře za zimu více, než běžkařů. Klasiku neumíme a tak máme jen lyže na bruslení. Na ty se dá namazat čistěji, než na klasiku. Neříkám, že tak aby to jelo. To se mi totiž podaří málokdy.

Celý příspěvek

-2017/+2018

V červenci léta páně 2012 jsem dostal hodinky Garmin 910 a od toho dne mám statistiku odběhaných tréninků. Baví mě se do něj na konci každého roku dívat a vzpomínat. Hračičkové jdou dopředu a takový Veloviewer vám jednotlivé roky vynese do grafu a vy vidíte, který rok byl úspěšný a který méně. Kdy a kde jste během roku polevili, onemocněli, flákali se. To ale stejně víme moc dobře i bez čísel.

Celý příspěvek

Konec sezony v Pyrenejích

23.9.2017 Ultra Pirineu, 110km, D+ 6400m, čas: 16:18:20, 50.místo

Mezi námi běžci se často říká, že by se mělo dbát na pocity. Na signály, které nám vysílá tělo do mozku a snaží se něco naznačit, sdělit. Těch signálů je ale hodně a někdy jsou stejně čitelné a jasné, jako rady Mistra Yody na tripu. Některé jsou samozřejmě jasné. Potřebuji čůrat, potřebuji jíst, potřebuji spát…a další podobné zvládnu dešifrovat a zařídit se podle toho, většinou. Pokud je tělo schopno vysílat takové množství signálů, které umíme rozluštit, nabízí se jednoduchá otázka: Co je tak těžkého, vyslat signál „jsem unavený“, „kašli na běh, jdi spát“, „hele, nemám dostatek minerálů, budu křečovat“, „právě nás napadl virus z čeledi orthomyxoviridae, asi by to chtělo trochu oseltamiviru“? Je možné, že nějaký signál mi tělo posílalo i před Ultra Pirineu, ale v jeho průběhu mi už jen přehrávalo nekonečnou baladu o křečích a bolesti.

Profil

Celý příspěvek

Východní přísliby

9.9.2017 Devil´s Ridge, 60km, D+ 2200m, čas 6:46, 4.místo celkově

Devil´s Ridge se objevil ve světovém poháru loni v listopadu. Parametry nezaujal, něco přes 2000m na 60km se dá natočit i třeba kolem Brna. Ale kolem Brna není Gobi a hranici 3000m nm tam také naleznete jen velmi obtížně. Závod jsem v listopadu zaškrtnul v dotazníku, který nám z mezinárodního skyrunningu posílají. Poznámku “pojedu, pokud mi zaplatí letenku” vyblikávala červená čísla zůstatku mého účtu při každé návštěvě. V červenci jsem se podíval do spamu a email s čínskými znaky hlásal: Hej Janku, letenky jsou na nás, pojeď! Já řku: “Tak jo, v Gobi jsem ještě nebyl.”

Celý příspěvek

Královské Paradiso

16.7.2017 Royal Ultra Skymarathon, 55,5km, D+ 4000m, 23. celkově (22.kluk)

Nedělní uplakané ráno ukončilo náš týdenní relax ve Francii. Z Val d´Isere nás déšť  vyplavil přes Malého Bernarda do Coumayeru a do údolí Aosty. Jen jsme nakoukli do Pádské nížiny, ujistili se, že z roviny nám je teskno a vnořili se do údolí Orcy ležícím ve stínu Gran Paradisa.

Gran Paradiso (photo Ian Corless)

Další neděli nás čekalo vykopnutí Extreme serie světového poháru ve skyrunningu. V této sérii zatím v minulosti byly závody Trofeo Kima, Glencoe Skyline a Tromso Skyrace. Trofeo Kima se koná jen v sudé roky a tak byla letos nahrazena Royal Ultra Skymarathonem. Při plánování jsem počítal s tím, že po High Trail Vanoise se nám nebude chtít příliš běhat. A i když GP nemá drsné parametry (55,5km/4100m+), představoval jsem si, že to v těžkém terénu bude spíše horský trek, než běžecký závod. Vycházel jsem ze skutečnosti, že v Tromsu, Glencoe a ani na Kimě jsem toho moc nenaběhal.

Celý příspěvek

Závod vysoko nad Jizerou

8.6.2017 High Trail Vanoise, 68km, D+ 5100m, 13. místo ME (16. celkově – 2 ženy a Peruánec)

Závod ve Val d´Isere se mi líbí bez ohledu na to, jak se jmenuje. V roce 2015 to bylo Ice Trail Tarentaise a bylo to také (stejně jako letos) Mistrovství Evropy. Z ničeho (KiliJanek vzdal, Zdenda taky) jsem upletl závod a byl první z Čechů na 19.místě. To byl pro mě pěkný výsledek a byl jsem moc rád, že jsem startoval “se lvíčkem na prsou”. Loni jsem na závodě s podobnou trasou, ale jiným  jménem – High Trail Vanoise (HTV), doběhl 8.

Profil závodu

Celý příspěvek

FKT (?) Turistickým chodníkem hřebene Západních Tater

Roháče (z geografického pohledu ta centrální část Západních Tater) byly první vyšší hory, ve kterých jsem byl. Když mi bylo 10 došel jsem k Roháčským plesům. Ve 13 mě táta vzal na Ostrý Roháč a matně si pamatuji, že jsem z něj odcházel s o málo těžšími kalhoty. Stejně jsem se bál i v dalších letech, kdy jsme se opakovaně vraceli. Když nám bylo 17, přešli jsme Roháče od Salatínu po Ráčkovou dolinu. S těžkými batohy jsme museli dvakrát spát. Od té doby jsem v Roháčích nebyl. Až v neděli po Poludnica Run. Jsou pořád krásné, i když lidí je v nich více.

Celý příspěvek