Kolem zahrádky krále Laurina

7.7.2018 Rosengarten Schlern Skymarathon, 43km, D+ 3000m, čas 5:31:20, 12. místo

Prázdniny! Jako kdyby to bylo loni, kdy jsem se těšil na vodácký tábor, na přechod hor, na brigádu v pekárně. Teď se těším na teplo, vylidněné město, Tour a letní závody v kopcích. Ty závody, kdy je hezká předpověď a my si můžeme zaběhnout maraton v horách s lahvičkou v ruce a bundou kolem pasu.   Celý příspěvek

Transvulcania popáté a asi naposledy

12.5.2018 Transvulcania, 73km, D+ 4400m, čas 9:32:06, 69.místo

Strava záznam, výsledky

Čas od času se stane, že se běžci nepovede závod. To se o závodě nepíše tak dobře, jako když všechno vyjde. Některým psavcům to může dělat problém. Já mám to štěstí, že Neúspěch je mé prostřední jméno a na selhání jsem přivykl. Takové články jsou na mém denním pořádku. Letos jsem jel na La Palmu popáté a doufal, že naposledy. Chtěl jsem, ať mi je zase ouvej z nervozity před startem, ať mi je špatně z přepáleného startu během prvních 2h. Chtěl jsem se dojmout svítáním nad Teide. Chtěl jsem zase překonat lenost a motavost za Reventonem a pomalu se nechat péct mezi Pico de la Nieve a Roque de los Muchachos. Chtěl jsem vzdát hold Sidu Vicuousovi a stylem „No tomorrow“ to pak napálit během finálního seběhu, porazit Mrazáka a přiblížit čas k 8 hodinám. No, něco se povedlo, závod to ale nebyl.

Celý příspěvek

Costa Brava po etapách

Plány na jaro byly jiné. Chtěli jsme si v dešti, sněhu a mrazu oběhnout Boba Grahama. Moc jsme se na to těšili, protože komu by stačilo pouhých 5 měsíců pražského deště, sněhu a mrazu. Nakonec změnil sponzor plány a my si trochu oddechli. Plán B byl již delší dobu zřejmý a trochu podezírám Zuzku, že se na něj těšila i více. Místo hor nás zlákala skaliska, mořské pobřeží a liduprázdné pláže Costa Brava. Tři dny trvající etapový závod, od pátku do neděle, jako finální tréninkový impulz před sezonou. Etapový závod je fyzicky trochu náročnější, než jednodenní, ale znáte to. Kdo chce závod běžet, důvod si vždy najde. Písčité pláže měly posloužit jako trénink na sopečný písek La Palmy. Grilování na mírném slunci severovýchodního Španělska nás mělo připravit na peklo Kanárských ostrovů.

Celý příspěvek

Lyžování je prima

Pomalu ze stránek všech módních magazínů se na nás usmívají šťastní lidé ve skialpinistickém vybavení. S nádhernými výhledy do dolin, svoboda se zračí v úsměvu a prašan se třpytí ve vlasech. Koho by to nelákalo? Žijeme v Praze a na dosah máme nejlepší hory na běžky. I přes velké lákadlo skialpů jsme jako zimní sport zvolili prkýnka úzká. Je to levnější a bezpečnější. Statistiky úmrtnosti jsem nenašel, nicméně troufnu si tvrdit, že skialpinistů zemře za zimu více, než běžkařů. Klasiku neumíme a tak máme jen lyže na bruslení. Na ty se dá namazat čistěji, než na klasiku. Neříkám, že tak aby to jelo. To se mi totiž podaří málokdy.

Celý příspěvek

-2017/+2018

V červenci léta páně 2012 jsem dostal hodinky Garmin 910 a od toho dne mám statistiku odběhaných tréninků. Baví mě se do něj na konci každého roku dívat a vzpomínat. Hračičkové jdou dopředu a takový Veloviewer vám jednotlivé roky vynese do grafu a vy vidíte, který rok byl úspěšný a který méně. Kdy a kde jste během roku polevili, onemocněli, flákali se. To ale stejně víme moc dobře i bez čísel.

Celý příspěvek

Konec sezony v Pyrenejích

23.9.2017 Ultra Pirineu, 110km, D+ 6400m, čas: 16:18:20, 50.místo

Mezi námi běžci se často říká, že by se mělo dbát na pocity. Na signály, které nám vysílá tělo do mozku a snaží se něco naznačit, sdělit. Těch signálů je ale hodně a někdy jsou stejně čitelné a jasné, jako rady Mistra Yody na tripu. Některé jsou samozřejmě jasné. Potřebuji čůrat, potřebuji jíst, potřebuji spát…a další podobné zvládnu dešifrovat a zařídit se podle toho, většinou. Pokud je tělo schopno vysílat takové množství signálů, které umíme rozluštit, nabízí se jednoduchá otázka: Co je tak těžkého, vyslat signál „jsem unavený“, „kašli na běh, jdi spát“, „hele, nemám dostatek minerálů, budu křečovat“, „právě nás napadl virus z čeledi orthomyxoviridae, asi by to chtělo trochu oseltamiviru“? Je možné, že nějaký signál mi tělo posílalo i před Ultra Pirineu, ale v jeho průběhu mi už jen přehrávalo nekonečnou baladu o křečích a bolesti.

Profil

Celý příspěvek