Závod pravých chlapů

Tak zní podtitul pravděpodobně nejdelšího lyžařského závodu u nás. Název je Boboloppet – podle přezdívky hlavního organizátora (Bobo) a norského výrazu pro dlouhý závod na běžkách (løpet). Jel jsem jeho druhý ročník v roce 2013, letos to v Jizerkách vypadá se sněhem fanfárově a tak nebyla jiná volba, než jet znovu.

Bobo

Bobo

Celý příspěvek

Evoluce rance

Zodpovědný horský turista nevyráží do hor nevybaven. V souboji s tou nelítostnou přírodou je třeba mít navrch, aby nás náhodou nepřekvapila nějakou svou podpásovkou. Třeba změnou počasí k horšímu, hladem nebo žízní. My spěchající turisté používáme menší batohy, které v ideálním případě pojmou dostatek potravy, pití a vybavení na naše dobrodružství. Jelikož cenotvorby těchto batohů se inspirují ve výškách, kam se s nimi odvažujeme, rádi bychom byli nuceni koupit pouze jeden. Ale který? Mám čtvrtý běžecký batoh a tak mě napadlo se o nich rozepsat.

Celý příspěvek

-2016/+2017

Rok 2016 byl mojí 5. běžeckou. Mám na mysli běhání mimo stadion. Na stadionu jsem se snažil mezi lety 2002 a 2007 prorazit dřinou zeď z nulového talentu. V sezoně 2007 jsem zaběhl krásných 52,68 na 400m, což bylo zlepšení o 12 setin během 6 let tréninku 6x týdně. Ano, životospráva dostávala hodně zabrat i mimo stadion a tak se není moc čemu divit. Jelikož si zajímavé věci rád zopakuji, trvalo mi pouhých 7 let dostudovat. Mezitím se mi i bez souvislé přípravy podařilo uběhnout maraton. V zimě 2011 jsem nastoupil do výrobního procesu. V létě 2011 jsem začal běhat a na podzim 2012 zkrachoval na pokusu dostat se na maratonu pod 3 a vzdal na Pražské stovce. Od té doby si i vedu deník závodů.

Celý příspěvek

MS v ultra trailu 2016

29.10.2016 Trans Peneda-Geres, Trail World Championship, 84km, D+ 4700m, čas 11:07, 87. místo (mezi chlapci 71.)

Mé chápání závodního běhu je takové, že není větší pocty, než závodit v českém dresu. Pokud se jedná o běh, potom v českém atletickém dresu. Byl jsem na dvou MS ve skyrunningu a na dvou MS v ultratrailu. Krása a náročnost jednotlivých závodů se porovnává obtížně, ale atmosférou byly trailové mistráky tím nejhezčím, co jsem ve své sportovní kariéře zažil. A tento poslední byl, i přes můj neslavný výkon, absolutní vrcholem veškerého mého běhání.

wc

Celý příspěvek

Highlander z Polabí

18.9.2016 Glen Coe Skyline, 50km, D+ 4800m, čas 9:16, 39.místo (34.mezi kluky)

Původní plán byl jednoduchý. Pojedeme na KIMU a potom na Glen Coe. To bych se ale nesměl dozvědět o Pyrenees Stage Run. S plánováním jsem byl hotov hned, jeden víkend KIMA, druhý víkend začne PSR, kde budeme týden pobíhat. Za dva týdny po PSR je Glen Coe. Regenerace se stihne a hezký výsledek zaběhneme i tam. Ovlivněn počínající stařeckou demencí jsem však viděl pouze počáteční datum PSR a ne konečné. Asi měsíc po přihlášení nám tedy došlo, že mezi 250km náloží a procházkou zemí po kraji Connora MacLeoda máme jen 8 dní.

glencoe-mapa

Celý příspěvek

Přeběh Katalánských Pyrenejí

psr-total

4. – 10.9.2016 Pyrenees Stage Run, 251,5km , D+ 15,237m, čas 40:54, 2. místo

Původně byla letos naplánovaná dovolená na přejezd mezi závody High Trail Vanoise a Buff Epic Trail. Zuzka pak pravdivě poznamenala, že se mnou nic nebude (žádný sport), že budu po závodě rozsekaný a co jako budeme 2 týdny do Buffu dělat. Pak jsem zaznamenal Pyrenees Stage Run, první ročník sedmidenního etapového závodu přes Katalánskou část Pyrenejí. Trasa vypadala na papíře krásně, organizátor nabízel v ceně startovného i spaní v hotelech a tak jsem to Zuzce nadhodil. Řekněme si to otevřeně, 900 EUR startovného (osoba) není málo peněz, vlastně hrozivě mnoho peněz, takže bylo o čem přemýšlet. Rozebírali jsme to z mnoha stran, nadhodili klukům v Hanibalu a ti se nabídli, že nám pomohou. Nakonec tedy Zuzka souhlasila, samozřejmě, s pár podmínkami:

  1. nedopadne jako já loni;
  2. nebudu chorobně soutěživý a hnát nás do cíle;
  3. budeme spíš pořád jen baštit a kochat se;
  4. odpoledne bude siesta a po ní kávička.

A jak mé sliby nakonec dopadly?

Celý příspěvek