Poslední říjnový den jsem zaokrouhlil měsíční kilometráž na 617km. Za to jsem si vysloužil výše zmíněný komentář od svých běžeckých kolegů na portálu pro introvertní sportovce, Strava. Stejná otázka položená v kruhu rodinném mi ještě sem tam dokáže rozhodit sandál. Možná, že v koutku duše cítím, že bych měl raději studovat Vergilia v originále. Nakonec ale naleznu útěchu v dalším dlouhém běhu, s opětovným ujištěním, o rozdílných pohledech na svět. 

O Everestingu mi řekl Jakub v roce 2017. Nějací blázni prý vyjeli 31x Řevničák, aby nastoupali 8.848m. Já jsem hodně důvěřivý, ale tohle znělo jako blbost. Nicméně stránky everesting.cc tuto blbost potvrdily. Na druhou stranu, kluci, kteří to vyjeli, mají nájezd okolo 20.000 km za rok, což mě utvrdilo v nereálnosti pro nás smrtelníky. 

Celý příspěvek →

5.5.2019, Prague International Marathon, 42,195km, čas 2:40:10, 63.místo (17. v rámci MČR)

Po maratonu v Drážďanech jsem dva týdny nic nedělal, abych se pak vrátil do tréninku jako zběsilý. Protože, jakmile příjdou ti malí diktátoři, život končí. Nadšení a tělo mi vydrželo do konce roku. Po Vánocích mě začalo bolet koleno a já to uvítal. Uf, můžu dát pauzu. Přestal jsem chodit na Děkanku, vlastně jsem přestal běhat úplně , koupil si trenažer na kolo a na 35 dní neobul kecky.

Celý příspěvek →

21.10.2018 Dresden Marathon, 42,195 km, 2:47:20, 10.místo

Honza Havlíček, který mi pomáhá s přípravou na závody, uvedl 5. číslo magazínu B slovy:

Dvě věci odlišují závodníky od rekreačních běžců, odhodlání a vztah k bolesti. Závodník nepochybuje, zda má odběhat trénink, i když je ošklivo, je unavený a nechce se mu. Závodník neběhá pro radost nebo pro zdraví, závodník se chce zlepšovat. Podstatný není konkrétní cíl, ale směřování. Závodník si utváří vlastní identitu skrze bolest. Běhá tréninky, které bolí, a závodí tak, že to bolí. Bolest je všudypřítomná a dokáže ji přebít jen další trénink nebo závod. Příprava na maraton hodně prozradí.

Maraton

Celý příspěvek →