-2016/+2017

Rok 2016 byl mojí 5. běžeckou. Mám na mysli běhání mimo stadion. Na stadionu jsem se snažil mezi lety 2002 a 2007 prorazit dřinou zeď z nulového talentu. V sezoně 2007 jsem zaběhl krásných 52,68 na 400m, což bylo zlepšení o 12 setin během 6 let tréninku 6x týdně. Ano, životospráva dostávala hodně zabrat i mimo stadion a tak se není moc čemu divit. Jelikož si zajímavé věci rád zopakuji, trvalo mi pouhých 7 let dostudovat. Mezitím se mi i bez souvislé přípravy podařilo uběhnout maraton. V zimě 2011 jsem nastoupil do výrobního procesu. V létě 2011 jsem začal běhat a na podzim 2012 zkrachoval na pokusu dostat se na maratonu pod 3 a vzdal na Pražské stovce. Od té doby si i vedu deník závodů.

Celý příspěvek

MS v ultra trailu 2016

29.10.2016 Trans Peneda-Geres, Trail World Championship, 84km, D+ 4700m, čas 11:07, 87. místo (mezi chlapci 71.)

Mé chápání závodního běhu je takové, že není větší pocty, než závodit v českém dresu. Pokud se jedná o běh, potom v českém atletickém dresu. Byl jsem na dvou MS ve skyrunningu a na dvou MS v ultratrailu. Krása a náročnost jednotlivých závodů se porovnává obtížně, ale atmosférou byly trailové mistráky tím nejhezčím, co jsem ve své sportovní kariéře zažil. A tento poslední byl, i přes můj neslavný výkon, absolutní vrcholem veškerého mého běhání.

wc

Celý příspěvek

Highlander z Polabí

18.9.2016 Glen Coe Skyline, 50km, D+ 4800m, čas 9:16, 39.místo (34.mezi kluky)

Původní plán byl jednoduchý. Pojedeme na KIMU a potom na Glen Coe. To bych se ale nesměl dozvědět o Pyrenees Stage Run. S plánováním jsem byl hotov hned, jeden víkend KIMA, druhý víkend začne PSR, kde budeme týden pobíhat. Za dva týdny po PSR je Glen Coe. Regenerace se stihne a hezký výsledek zaběhneme i tam. Ovlivněn počínající stařeckou demencí jsem však viděl pouze počáteční datum PSR a ne konečné. Asi měsíc po přihlášení nám tedy došlo, že mezi 250km náloží a procházkou zemí po kraji Connora MacLeoda máme jen 8 dní.

glencoe-mapa

Celý příspěvek

Přeběh Katalánských Pyrenejí

psr-total

4. – 10.9.2016 Pyrenees Stage Run, 251,5km , D+ 15,237m, čas 40:54, 2. místo

Původně byla letos naplánovaná dovolená na přejezd mezi závody High Trail Vanoise a Buff Epic Trail. Zuzka pak pravdivě poznamenala, že se mnou nic nebude (žádný sport), že budu po závodě rozsekaný a co jako budeme 2 týdny do Buffu dělat. Pak jsem zaznamenal Pyrenees Stage Run, první ročník sedmidenního etapového závodu přes Katalánskou část Pyrenejí. Trasa vypadala na papíře krásně, organizátor nabízel v ceně startovného i spaní v hotelech a tak jsem to Zuzce nadhodil. Řekněme si to otevřeně, 900 EUR startovného (osoba) není málo peněz, vlastně hrozivě mnoho peněz, takže bylo o čem přemýšlet. Rozebírali jsme to z mnoha stran, nadhodili klukům v Hanibalu a ti se nabídli, že nám pomohou. Nakonec tedy Zuzka souhlasila, samozřejmě, s pár podmínkami:

  1. nedopadne jako já loni;
  2. nebudu chorobně soutěživý a hnát nás do cíle;
  3. budeme spíš pořád jen baštit a kochat se;
  4. odpoledne bude siesta a po ní kávička.

A jak mé sliby nakonec dopadly?

Celý příspěvek

KIMA vás vždy něco naučí

28.8.2016 Trofeo KIMA – La grande corsa sul sentiero Roma, 50km, D+ 4200m, čas 8:38, 48.místo

Správný závod by na nás měl nějak zapůsobit. Něco v nás změnit, nějak nás formovat a posunout na naší běžecké cestě. Každý z nás má pár vybraných závodů, které bere vážně, se kterými se chce utkat lépe, než zápasil loni a na které se tak nějak připravuje. Ať už je to Rakovnická patnáctka, 400m od rudého býka, oběhnutí Mt. Blanku nebo Velká Kunratická. Výsledek je stejný. Úspěch na takovém závodě chutná dvojnásob, kalich hořkosti se polyká o to hůře. Takovým závodem je pro mě Trofeo Kima. Je to lakmusový papírek dalším skyrunningovým závodům – obtížností, atmosférou, zázemím.

Celý příspěvek

Buff Epic Fail

23.7.2016 Buff Epic Trail, 105km, D+ 7300m, čas 16:30:20, 31.místo celkově, 27. z kluků

Hory mám rád ve všech tvarech a velikostech. Možná bych to vnímal jinak, pokud bych musel každé ráno šlapat nahoru se stádem krav, či stahovat dříví z nedostupných hvozdů. Díky mému pražáctví a práci v korporátu mám hory spojené s prázdninami či posledních 6 let s dovolenou, čili obecně s odpočinkem. Po týdenním odstupu od výsledkově nepovedeného vystoupení v Pyrenejích nemohu vlastně na MS vzpomínat jinak než s pozitivními pocity. Byl jsem celý den na čerstvém vzduchu, udělal si pořádný hlad, užil si výhledů a dno svých sil posunul zase o kousek hlouběji. Ano, vím, mohl a měl jsem běžet o 2 hodiny rychleji. Natrénováno na to je a to mě také prvních pár dní mrzelo, štvalo, užíralo a devastovalo. Že se 8 měsíců tréninku vlastně ještě neprojevilo a to sezona už pomalu končí. Vypadá to na podobný kariérní postup jako na atletice – rychle nahoru, přes tréninkové úsilí stagnace a návrat k hospodskému povalečství. Vás ale jistě více zajímá, jak to na takovém MS probíhá.

Celý příspěvek