Konec dobrý, všechno dobré

/ janbartas / 1 komentář

8.9.2018 Dolomiti di Brenta Trail, 64km, D+ 4000m, čas 8:36:27, 9. místo

Je umění si vybrat závod v horách, který by byl opravdu špatný. Když je okolí nádherné, snadno odpustíte i nějaký ten organizační škraloup. Mě to táhne do hor, které alespoň trochu znám, mám k nim z minulosti nějaký vztah. Buff Epic Trail mi umožnil si hezky zavzpomínat, jak jsme tam před skoro již 20 lety s kluky táhli konzervy a obří bágly. Na Trofeo Kima jsem si připomněl, jak hrozně jsem se bál na prvním konci lana, když jsme tam kdysi dávno lezli. A podobné vzpomínky jsem si chtěl oživit oběhnutím masivu Brenty na začátku září.

Celý příspěvek →

Jak mě pokousala Tatranská šelma

/ janbartas / komentáře 3

18.8.2019, Tatranská šelma Ultra, 50km, D+ 2600m, čas 6:39:47, 9.místo

Mezi vzpomínkami na běžecký rok 2018 mi chybí vybarvit, dostat na papír, tedy na obrazovku. První z nich je závod, který pořádá páreček skialpinistů Nika a Matúš. Jelikož se ženou závod pořádáme taky, klidně si troufnu tvrdit, že Šelmu pořádá Nika a Matúš přicmrndává. Což, při pohledu na Zuzku s dvěma otesánky pod srdcem, mě tak napadá, se v partnerském soužití netýká pouze pořádání závodů. Startovní listina se nemilosrdně naplní hned, neboť turista tatranský je druh ohrožený. Rozběhnuté stádo rozzuřených buvolů se startovním číslem na hrudi by hravě smetlo těch 10 000 turistů mezi Hrebienkom a Skalnatým plesom a navíc by jim mohli pocuchat dojem z tichosti hor. Nekompromisní limit 200 duší dělá ze závodů komorní událost.

Tatry (foto: Lukáš Podolák) 

Celý příspěvek →

Čtyři sedla v sedle

/ janbartas / komentáře 2

Před 2 lety jsme během dovolené přeběhli třetinu Pyrenejí. Návrh dovolené bez běhání proto zcela oprávněně vyvolal v naší domácnosti podiveně zvednuté obočí. Jenže, na jaře se mi dostala do ruky knížka Corsa Rosa, o sto letech závodu Giro d´Italia. A i když pan autor Macek je trochu citový vyděrač, tak ty příběhy jsou fascinující. A ne pouze příběhy. Pouze slyšet názvy jako Zoncolán, Finestre, Mortirolo, Stelvio, Tre Cime, Giau rozechvívá nohy a nutí srdce do rytmu allegre.

Celý příspěvek →

Kolem zahrádky krále Laurina

/ janbartas / Napsat komentář

7.7.2018 Rosengarten Schlern Skymarathon, 43km, D+ 3000m, čas 5:31:20, 12. místo

Prázdniny! Jako kdyby to bylo loni, kdy jsem se těšil na vodácký tábor, na přechod hor, na brigádu v pekárně. Teď se těším na teplo, vylidněné město, Tour a letní závody v kopcích. Ty závody, kdy je hezká předpověď a my si můžeme zaběhnout maraton v horách s lahvičkou v ruce a bundou kolem pasu.   Celý příspěvek →

Transvulcania popáté a asi naposledy

/ janbartas / komentářů 9

12.5.2018 Transvulcania, 73km, D+ 4400m, čas 9:32:06, 69.místo

Strava záznam, výsledky

Čas od času se stane, že se běžci nepovede závod. To se o závodě nepíše tak dobře, jako když všechno vyjde. Některým psavcům to může dělat problém. Já mám to štěstí, že Neúspěch je mé prostřední jméno a na selhání jsem přivykl. Takové články jsou na mém denním pořádku. Letos jsem jel na La Palmu popáté a doufal, že naposledy. Chtěl jsem, ať mi je zase ouvej z nervozity před startem, ať mi je špatně z přepáleného startu během prvních 2h. Chtěl jsem se dojmout svítáním nad Teide. Chtěl jsem zase překonat lenost a motavost za Reventonem a pomalu se nechat péct mezi Pico de la Nieve a Roque de los Muchachos. Chtěl jsem vzdát hold Sidu Vicuousovi a stylem „No tomorrow“ to pak napálit během finálního seběhu, porazit Mrazáka a přiblížit čas k 8 hodinám. No, něco se povedlo, závod to ale nebyl.

Celý příspěvek →