Na jediném závodě, který jsem organizoval, se mi ztratilo pár běžců. Toto zamyšlení nebude o těch, kteří se ztratili vinou těch metahumorných rošťáčků, kteří přeznačí trať. Bude o těch, kteří se ztratili, protože jsem místo nedůsledně označil. První závodník tak přiběhl do cíle z druhé strany, než měl a byl diskvalifikován. Vedle dalších chyb při závodě mě tato trápila nejvíce. Kdybych to označil lépe… na to jsem si vzpomněl cestou z JeštedSkyrace.

Co se stalo na Ještědu?

Po druhém výstupu na Ještěd se 150m běželo po stejné cestě jako při prvním výstupu, až se narazilo na silnici. Pokud už to byl váš druhý Ještěd, měli jste zatočit dolů, doleva, po silnici. Pokud první, měli jste přeběhnout silnici a metelit to po značce dolů. Pavel Brýdl v gentlemanském souboji o druhé místo, tělo na tělo, s Honzou Havlíčkem, zvolili i po druhé stejnou cestu dolů, po značce. Objevili to dole, přeběhli les a do cíle se dostali z jiné strany. Honza Zemaník, uhánějící za nimi, zvolil stejný směr. K tomuto pravděpodobně přispěla slečna na křižovatce, která je omylem poslala špatným směrem. V tu dobu totiž probíhali po těch 150m stejné cesty i mnoho závodníků běžících z Ještědu teprve poprvé.

Co s tím?

Každý závodník moc dobře zná své stavy před finální částí závodu – poslintaná brada, sople po tváři, slzy usychající na tváři, polykáte bláto a počítáte andělíčky. Při závodě jinde, než po silnici či dráze, oči upřené k zemi a hledající místo pro další krok. Nemáte chuť ani sílu o něčem přemýšlet. V takové situaci se spolehnete na dobrovolníka na kterého zakřičíte: Grrhthhg? (“Přeji krásný den, mladá slečno, povíte mi prosím, zda do cíle tohoto závodu v tomto krásném jarním počasi se dostanu po tvrdém povrchu asfaltovém či po zábavou oplývajícím horském chodníčku?”). Slečna se vás lekne, nepochopí dotaz, je zmatená, že by se již někdo mohl řítit přimo do cíle a vyšle vás špatným směrem.

Diskvalifikaci těchto borců se dalo a do budoucna dá, zabránit několika způsoby:

Nekřižovat trať!!!

Přitahuje to DQ jako cyklisté EPO – Míša Mertová a organizátor Nezmara by mohli přidat svojí variantu.

Značme, signalizujme, počítejme s nejhorším

Pokud se vaše trať někde kříží, musí tam být opravdu hodně moc velice zapálených dobrovolníků, znalých problému. Nebo to označit ne pouze blbuvzdorně, ale i “běžecseřítídocílevzdorně” – plůtky, závory, houkačky, cokoliv.

Vzdělávejme běžce.

K tomuto bodu jsem se chtěl dostat. Ať už se afterparty povede fenomenálně, Honza bude cítit obří odpovědnost za to, co se stalo a za rok si na to dá velký pozor. Na druhou stranu si myslím, že na samotném závodníkovi leží velká část odpovědnosti. Měl by se seznámit s trasou (aby nezabloudil), s profilem (aby správně rozložil síly), s kilometráží občerstvení (aby správně rozložil konzumaci nápojů a pochutin).

Souhlasím, není to veselá taškařice, pokud někdo zabloudí. Nicméně, než odvrhneme celý organizátorský tým JeštědSkyrace, vzpoměňme na lyžaře, kteří zabloudí na stadionu, na biatlonisty špatně počítající trestná kola, na atlety špatně počítající kola na dráze. Viní z toho někdo pořadatele? Jsou snad v menším bezvědomí, než my škrábající se na Ještěd?

Zdroj – Pošuk

Proto nekřižujme tratě závodů (organizujeme-li) a koukejme se na trasu závodů (běžíme-li s číslem), může nám to jen pomoc, abychom v přírodě nebloudili a užili si to nejspravedlnější závodění.  

Další zamyšlení bude na téma: “proč jsem byl jediný fanoušek na trase závodu”.