Na kole na Everest

O Everestingu mi řekl Jakub v roce 2017. Nějací blázni prý vyjeli 31x Řevničák, aby nastoupali 8.848m. Já jsem hodně důvěřivý, ale tohle znělo jako blbost. Nicméně stránky everesting.cc tuto blbost potvrdily. Na druhou stranu, kluci, kteří to vyjeli, mají nájezd okolo 20.000 km za rok, což mě utvrdilo v nereálnosti pro nás smrtelníky. 

Celý příspěvek

Pražský maraton

5.5.2019, Prague International Marathon, 42,195km, čas 2:40:10, 63.místo (17. v rámci MČR)

Po maratonu v Drážďanech jsem dva týdny nic nedělal, abych se pak vrátil do tréninku jako zběsilý. Protože, jakmile příjdou ti malí diktátoři, život končí. Nadšení a tělo mi vydrželo do konce roku. Po Vánocích mě začalo bolet koleno a já to uvítal. Uf, můžu dát pauzu. Přestal jsem chodit na Děkanku, vlastně jsem přestal běhat úplně , koupil si trenažer na kolo a na 35 dní neobul kecky.

Celý příspěvek

První maraton

21.10.2018 Dresden Marathon, 42,195 km, 2:47:20, 10.místo

Honza Havlíček, který mi pomáhá s přípravou na závody, uvedl 5. číslo magazínu B slovy:

Dvě věci odlišují závodníky od rekreačních běžců, odhodlání a vztah k bolesti. Závodník nepochybuje, zda má odběhat trénink, i když je ošklivo, je unavený a nechce se mu. Závodník neběhá pro radost nebo pro zdraví, závodník se chce zlepšovat. Podstatný není konkrétní cíl, ale směřování. Závodník si utváří vlastní identitu skrze bolest. Běhá tréninky, které bolí, a závodí tak, že to bolí. Bolest je všudypřítomná a dokáže ji přebít jen další trénink nebo závod. Příprava na maraton hodně prozradí.

Maraton

Celý příspěvek

Konec dobrý, všechno dobré

8.9.2018 Dolomiti di Brenta Trail, 64km, D+ 4000m, čas 8:36:27, 9. místo

Je umění si vybrat závod v horách, který by byl opravdu špatný. Když je okolí nádherné, snadno odpustíte i nějaký ten organizační škraloup. Mě to táhne do hor, které alespoň trochu znám, mám k nim z minulosti nějaký vztah. Buff Epic Trail mi umožnil si hezky zavzpomínat, jak jsme tam před skoro již 20 lety s kluky táhli konzervy a obří bágly. Na Trofeo Kima jsem si připomněl, jak hrozně jsem se bál na prvním konci lana, když jsme tam kdysi dávno lezli. A podobné vzpomínky jsem si chtěl oživit oběhnutím masivu Brenty na začátku září.

Celý příspěvek

Jak mě pokousala Tatranská šelma

18.8.2019, Tatranská šelma Ultra, 50km, D+ 2600m, čas 6:39:47, 9.místo

Mezi vzpomínkami na běžecký rok 2018 mi chybí vybarvit, dostat na papír, tedy na obrazovku. První z nich je závod, který pořádá páreček skialpinistů Nika a Matúš. Jelikož se ženou závod pořádáme taky, klidně si troufnu tvrdit, že Šelmu pořádá Nika a Matúš přicmrndává. Což, při pohledu na Zuzku s dvěma otesánky pod srdcem, mě tak napadá, se v partnerském soužití netýká pouze pořádání závodů. Startovní listina se nemilosrdně naplní hned, neboť turista tatranský je druh ohrožený. Rozběhnuté stádo rozzuřených buvolů se startovním číslem na hrudi by hravě smetlo těch 10 000 turistů mezi Hrebienkom a Skalnatým plesom a navíc by jim mohli pocuchat dojem z tichosti hor. Nekompromisní limit 200 duší dělá ze závodů komorní událost.

Tatry (foto: Lukáš Podolák) 

Celý příspěvek

Čtyři sedla v sedle

Před 2 lety jsme během dovolené přeběhli třetinu Pyrenejí. Návrh dovolené bez běhání proto zcela oprávněně vyvolal v naší domácnosti podiveně zvednuté obočí. Jenže, na jaře se mi dostala do ruky knížka Corsa Rosa, o sto letech závodu Giro d´Italia. A i když pan autor Macek je trochu citový vyděrač, tak ty příběhy jsou fascinující. A ne pouze příběhy. Pouze slyšet názvy jako Zoncolán, Finestre, Mortirolo, Stelvio, Tre Cime, Giau rozechvívá nohy a nutí srdce do rytmu allegre.

Celý příspěvek

Kolem zahrádky krále Laurina

7.7.2018 Rosengarten Schlern Skymarathon, 43km, D+ 3000m, čas 5:31:20, 12. místo

Prázdniny! Jako kdyby to bylo loni, kdy jsem se těšil na vodácký tábor, na přechod hor, na brigádu v pekárně. Teď se těším na teplo, vylidněné město, Tour a letní závody v kopcích. Ty závody, kdy je hezká předpověď a my si můžeme zaběhnout maraton v horách s lahvičkou v ruce a bundou kolem pasu.   Celý příspěvek