Díval jsem se na posledních 60km, tedy vlastně celou část, co nabídl Eurosport. A bylo tam všechno.
Na předposledním kopci se stalo, co všichni přepokládali. Remco Evenpoel a prudká stoupání nejsou kamarádi. Na vrcholu kopce ztrácí 35 sekund na nejbližšího protivníka v celkové klasifikaci a virtuálně ztrácí žlutý dres. U komentátorů panuje názor, že Remco je slabý ve sjezdech, pravděpodobně protože při nich párkrát nepříjemně zahučel do strže (Il Lombardia 2020). Dnes jako by se snažil dokázat, že to neplatí. Snad jen domácí Pello Bilbao sjížděl ještě rychleji.
Náskok skupinky favoritů stahoval každou zatáčkou. Z té odpadli modří kluci Movistaru. Na začátku sjezdu se Enric Mas s kolegou zdáli jako favorité skupiny, protože měli početní převahu. Nicméně, černého sjezdařského Petra drží od Tirreno-Adriatico Enric Mas a tak i v srdci Baskicka líbá asfalt a opouští šance na slušné umístění. Možná proto, že zatáčky projíždí velmi těsně a má tak větší šanci zachytit bordel na straně.
Díky náskoku a složení přední skupiny byl chvíli rozdíl mezi prvním a pátým ve virtuálním pořadí 2 vteřiny! Neskutečná podívaná.
Remco a Dani Martinez, první a druhý v průběžném pořadí byli tak opět spolu, pár kilometrů před začátkem posledního stoupání. Stoupání Arrate není žádný obr Alpských rozměrů. Netrčí zde dva kilometry vysoká obluda. Ale i tak se z jeho parametrů svírá hrdlo stejně jako se svírají uličky města Eibar kolem prvních stovek metrů stoupání. Čtyři kilometry, kde se sklon drží těsně pod 10%, ale dosahuje 13% ramp.
Při nájezdu do stoupání držel před skupinou náskok 30s Davide Formolo. Mistr bolestné tváře, jeho grimasy, když jede vepředu pelotonu, jsou pověstné a stojí za sledování. Díky taktizování favoritů se mu náskok zdvojnásobil, ale zdálo se, že to bylo to poslední, co jej v těch chvílích mohlo zajímat.
Remco pochopitelně vyčkával co ostatní. Stačilo mu dojet do cíle 6 sekund před Danim. V polovině kopce to začalo. Místní borec Ion Izagirre za to vezme a všichni reagovali. Tedy, až na Remco. Po té stíhací jízdě, kterou předvedl pod kopec, jsem mu musel fandit. Ale bylo vidět, že si úkousnul velké sousto. Vypadal, že by nejraději z kola slezl a šel pěšky. To by na takovém kopci udělal kde kdo a bylo by to rozumné. Jeho úsilí pod kopcem se zdálo malicherné. Nejenže dojel čelo, ale šest set metrů sprintoval z plných sil, aby vyhrát sprinterskou prémii a získal jednu vteřinu na Daniho.
V kopci to místo šesti set metrů trvalo pět šlápnutí a ztrácel vteřin 15. V přední skupině se děly věci. Jonas Vingegaard včera složil Vlasova, dneska Izagirreho. Tomu trvalo přesně 7 minut a 18 vteřin, aby se zvednul a vyhrál etapu. Krásný příběh. Bojovalo se až do konce, po odpadnutí Remca sice jen o druhé místo, ale bojovalo se ukázkově. Remco nakonec dorazil do cíle jen se ztrátou 22 vteřin, což je velký výsledek a možná i příslib naplnění potenciálu, který do něj nejen celá Belgie vkládá.
jan bartas 