V mém zaměstnání máme každý rok povinnost vyplnit online dokument nazvaný MyPD – My Performance Development. Zhodnotit uplynulý rok, svůj přínos pro společnost, co jsem se naučil, v čem je třeba ještě přidat. Nějak přirozeně mi více jde a sedí ta sebemrskačská stránka. První roky jsem to nenáviděl, připadalo mi to jako typické administrativní zlepšení efektivity. Poslední roky mi to však přijde jako zajímavý nástroj. Sednout si, pořádně se zamyslet, přečíst si, co jsem před rokem chtěl a zda jsem spokojený s tím, kam jsem se dostal.

A jaké by bylo MyPD mé první skyrunningové sezony?

Dalo by se říci, že sezona skončila v černých číslech. Celkem 11 horských závodů (8 ultra) a měl jsem to štěstí, že se v žádném výsledku u mého jména neobjevilo DNF. Během těchto 11 závodů jsem „uběhl“ 900 km a nastoupal 60 000m. Velká část pak padá na 5 letních týdnů, kam mi spadlo MS v Chamonix, Ronda, maraton v Asturias a Buff Epic (400km, 30 000m+). To, že jsem Buff nedojel na vozíčku, beru jako zázrak letošní sezony.

Jelikož se letos se můj systém tréninků řídil pouze heslem: more km more fun a taky protože nejsem Kilian, tak se některé závody povedly a některé méně.

Závody, které nevyšly podle představ:

• Transvulcania – velké oči, zasekání na startu, hlad na 40.km;
• Zegama – příliš pomalý začátek přešel v pomalejší střed a skončil šnečím závěrem (vytrvalost by byla, ale ta rychlost je až smutná);
• Marathon du Mont Blanc 80km – první zabloudění na závodě a hned na MS, chybějící síly na konci, ostudné poražení chcípáčkem z Počernic (byť Mistr světa, ale pořád jen silničář!!!)
• Ronda dels Cims – to je tak dlouhé, že i kdyby to bylo o polovinu kratší, je to pořád příliš dlouhé, na takové závody chybí ještě hlava (návrat a pokus o nápravu třeba za 5 let);
• Trofeo KIMA – 15 km po startu zoufale pomalých kvůli neplánovaně náročné sezoně a následná marná snaha to dohnat šplhem po řetězech.

Co se povedlo:

• Buff Epic Trail – ukrutně špatné počasí, krutě těžká trať, opravdu jsem rád, že jsem tenhle závod doběhl;
• Ultra Pirineu – po bídném začátku jsem to stáhnul na 29. místo čímž jsem se dostal 2 body před Kiliana ve španělském utra sky poháru. Tuto výsledkovou listinu mám zarámovanou a pověšenou nad postelí, v kuchyni, v kanceláři a nalepil jsem ji i na auto.
• Účast na MS v Chamonix – zaběhnout si závod s lvíčkem na prsou byl můj sen, už od atletických let. Po prorockých slovech šéf trenéra: “Jako atlet stojíš za hovno, ale bordel děláš největší.”, jsem již nedoufal. O to více to byl v létě hezčí pocit, i když byl lvíček imaginární a já byl vlastně jen na výletě.
• Vítězství v Czech Ultra Skyrunner® Series – i když je náš sport, jak říká můj bratranec (který mě k běhání přivedl) a musím s ním souhlasit, “chůze do kopce po levé noze, s jedním prstem v uchu a rukou v kapse”, tak je toto vítězství první, na které jsem v jakémkoliv sportu dosáhnul. Fakt, že jsem se z českých kluků zúčastnil jen já, mi v radosti rozhodně neubírá.
• 7.místo v Skyrunner® National Series 2014 – Spain and Andorra – i když je konkurence v ČR veliká a nedělám si iluze, že bych na Čtyřlístku dosáhnul na bednu, tak Španělé jsou ještě o nějaký kousek dál. Hory jsou tu všude a kdo zrovna nejde v Contadorových stopách, buší jako Kilian nebo Luis Alberto.

Výsledek roku 2014

Cíle pro 2015

Čeká mě ještě minimálně rok v Madridu. Kde končí Sněžka, tady začíná pořádné trénovaní, nabídka závodů je pestrá a na konsultanta nejsem úplně špatný běžec. Tak jsem se rozhodl, že se pokusím na příští sezonu připravit pořádně. Slovy Kiliana: Forget some hours of party, face tens of reproaches, say no to a girl, to the warmth of the blanket covering your face… Send everything to hell and go out. Teda samozřejmě kromě těch 10 hodin denně v kanceláři a bramborového salátu na vánoce.

O pomoc jsem požádal Nereu Martinez Urruzola (v roce 2013 vítězka Transgrancanaria, Madeira Ultra Trail a druhá na Tor de Geants za již tehdy stopující Francescou Canepou), koupil silniční kolo na zpestření tréninků, přestal po sobotních trénicích pochlastávat a uvidíme…

Termínovka 2015

Příští rok neplánuji žádnou bestiálnost ve stylu Rondy. Na stomílovky ještě není natrénováno tělesně a ani psychicky. Nemyslím si, že jsem už starý na zrychlení a tak se pokusím neskutečně rychle zaběhnout pár “kratších” ultra. Prezentovaná verze počítá s optimistickou variantou, že mě Sam vybere na Mistrovství Evropy. Pokud ne, termínovka dozná pár změn, hlavně v druhé půlce roku. Celá sezona se ponese trochu v hesle “méně je někdy více”.

• 9.5. Transvulcania (73km, 4100m+);
• 17.5. Zegama – Aizkorri Maratoia (42km, 2650m+);
• 13.-14.6. Travesera Integral de los Picos de Europa (74km, 6700m+);
• 12.7. Ice Trail Tarentaise* (65km, 5000m+);
• 2.8. Tromso Hamperokken SkyRace (45km, 4400m+);
• 19.9. Ultra Pirineu* (103km, 6300m+).

Zegama bude Mistrovství Evropy ve skyrace a věřím, že Sam sežene dostatek chlapů na český tým. Je to ale takový závod, který se prostě běžet musí a trochu tuším, že z Prahy se mi na něj chtít nebude.

Věřím, že s pořádnou přípravou a se zkušenostmi z letošního roku, bych mohl bodovat v závodech SWS (Transvulcania, ITT, Tromso a Ultra Pirineu) a pokusit se dosáhnout na nějaký pěkný výsledek až dojde na finální zúčtování. Pokud se mi povede jet na ITT a nebýt tam jen do počtu, ale přidat body do soutěže družstev, tak budu se sezonou spokojený.

Na konci sezony vám všem přeji důkladné zregenerování, odpočinutí, nabrání pořádné chuti do tréninku a chladnou hlavu u počítače při rozhodování o sezoně 2015. Z nárůstu počtu nových závodů to vypadá, že jsme ve zlatých časech trailu. Ty hory tam ale budou pořád a běhat se v nich bude závody nezávody.

Vyhlížení sezony 2015