7.7.2018 Rosengarten Schlern Skymarathon, 43km, D+ 3000m, čas 5:31:20, 12. místo
Prázdniny! Jako kdyby to bylo loni, kdy jsem se těšil na vodácký tábor, na přechod hor, na brigádu v pekárně. Teď se těším na teplo, vylidněné město, Tour a letní závody v kopcích. Ty závody, kdy je hezká předpověď a my si můžeme zaběhnout maraton v horách s lahvičkou v ruce a bundou kolem pasu. Celý příspěvek
12.5.2018 Transvulcania, 73km, D+ 4400m, čas 9:32:06, 69.místo
Čas od času se stane, že se běžci nepovede závod. To se o závodě nepíše tak dobře, jako když všechno vyjde. Některým psavcům to může dělat problém. Já mám to štěstí, že Neúspěch je mé prostřední jméno a na selhání jsem přivykl. Takové články jsou na mém denním pořádku. Letos jsem jel na La Palmu popáté a doufal, že naposledy. Chtěl jsem, ať mi je zase ouvej z nervozity před startem, ať mi je špatně z přepáleného startu během prvních 2h. Chtěl jsem se dojmout svítáním nad Teide. Chtěl jsem zase překonat lenost a motavost za Reventonem a pomalu se nechat péct mezi Pico de la Nieve a Roque de los Muchachos. Chtěl jsem vzdát hold Sidu Vicuousovi a stylem „No tomorrow“ to pak napálit během finálního seběhu, porazit Mrazáka a přiblížit čas k 8 hodinám. No, něco se povedlo, závod to ale nebyl.
Pomalu ze stránek všech módních magazínů se na nás usmívají šťastní lidé ve skialpinistickém vybavení. S nádhernými výhledy do dolin, svoboda se zračí v úsměvu a prašan se třpytí ve vlasech. Koho by to nelákalo? Žijeme v Praze a na dosah máme nejlepší hory na běžky. I přes velké lákadlo skialpů jsme jako zimní sport zvolili prkýnka úzká. Je to levnější a bezpečnější. Statistiky úmrtnosti jsem nenašel, nicméně troufnu si tvrdit, že skialpinistů zemře za zimu více, než běžkařů. Klasiku neumíme a tak máme jen lyže na bruslení. Na ty se dá namazat čistěji, než na klasiku. Neříkám, že tak aby to jelo. To se mi totiž podaří málokdy.
9.9.2017 Devil´s Ridge, 60km, D+ 2200m, čas 6:46, 4.místo celkově
Devil´s Ridge se objevil ve světovém poháru loni v listopadu. Parametry nezaujal, něco přes 2000m na 60km se dá natočit i třeba kolem Brna. Ale kolem Brna není Gobi a hranici 3000m nm tam také naleznete jen velmi obtížně. Závod jsem v listopadu zaškrtnul v dotazníku, který nám z mezinárodního skyrunningu posílají. Poznámku “pojedu, pokud mi zaplatí letenku” vyblikávala červená čísla zůstatku mého účtu při každé návštěvě. V červenci jsem se podíval do spamu a email s čínskými znaky hlásal: Hej Janku, letenky jsou na nás, pojeď! Já řku: “Tak jo, v Gobi jsem ještě nebyl.”
Tak zní podtitul pravděpodobně nejdelšího lyžařského závodu u nás. Název je Boboloppet – podle přezdívky hlavního organizátora (Bobo) a norského výrazu pro dlouhý závod na běžkách (løpet). Jel jsem jeho druhý ročník v roce 2013, letos to v Jizerkách vypadá se sněhem fanfárově a tak nebyla jiná volba, než jet znovu.
Bobo
jan bartas 