Transvulcania popáté a asi naposledy

12.5.2018 Transvulcania, 73km, D+ 4400m, čas 9:32:06, 69.místo

Strava záznam, výsledky

Čas od času se stane, že se běžci nepovede závod. To se o závodě nepíše tak dobře, jako když všechno vyjde. Některým psavcům to může dělat problém. Já mám to štěstí, že Neúspěch je mé prostřední jméno a na selhání jsem přivykl. Takové články jsou na mém denním pořádku. Letos jsem jel na La Palmu popáté a doufal, že naposledy. Chtěl jsem, ať mi je zase ouvej z nervozity před startem, ať mi je špatně z přepáleného startu během prvních 2h. Chtěl jsem se dojmout svítáním nad Teide. Chtěl jsem zase překonat lenost a motavost za Reventonem a pomalu se nechat péct mezi Pico de la Nieve a Roque de los Muchachos. Chtěl jsem vzdát hold Sidu Vicuousovi a stylem „No tomorrow“ to pak napálit během finálního seběhu, porazit Mrazáka a přiblížit čas k 8 hodinám. No, něco se povedlo, závod to ale nebyl.

Celý příspěvek

-2017/+2018

V červenci léta páně 2012 jsem dostal hodinky Garmin 910 a od toho dne mám statistiku odběhaných tréninků. Baví mě se do něj na konci každého roku dívat a vzpomínat. Hračičkové jdou dopředu a takový Veloviewer vám jednotlivé roky vynese do grafu a vy vidíte, který rok byl úspěšný a který méně. Kdy a kde jste během roku polevili, onemocněli, flákali se. To ale stejně víme moc dobře i bez čísel.

Celý příspěvek

Konec sezony v Pyrenejích

23.9.2017 Ultra Pirineu, 110km, D+ 6400m, čas: 16:18:20, 50.místo

Mezi námi běžci se často říká, že by se mělo dbát na pocity. Na signály, které nám vysílá tělo do mozku a snaží se něco naznačit, sdělit. Těch signálů je ale hodně a někdy jsou stejně čitelné a jasné, jako rady Mistra Yody na tripu. Některé jsou samozřejmě jasné. Potřebuji čůrat, potřebuji jíst, potřebuji spát…a další podobné zvládnu dešifrovat a zařídit se podle toho, většinou. Pokud je tělo schopno vysílat takové množství signálů, které umíme rozluštit, nabízí se jednoduchá otázka: Co je tak těžkého, vyslat signál „jsem unavený“, „kašli na běh, jdi spát“, „hele, nemám dostatek minerálů, budu křečovat“, „právě nás napadl virus z čeledi orthomyxoviridae, asi by to chtělo trochu oseltamiviru“? Je možné, že nějaký signál mi tělo posílalo i před Ultra Pirineu, ale v jeho průběhu mi už jen přehrávalo nekonečnou baladu o křečích a bolesti.

Profil

Celý příspěvek

Východní přísliby

9.9.2017 Devil´s Ridge, 60km, D+ 2200m, čas 6:46, 4.místo celkově

Devil´s Ridge se objevil ve světovém poháru loni v listopadu. Parametry nezaujal, něco přes 2000m na 60km se dá natočit i třeba kolem Brna. Ale kolem Brna není Gobi a hranici 3000m nm tam také naleznete jen velmi obtížně. Závod jsem v listopadu zaškrtnul v dotazníku, který nám z mezinárodního skyrunningu posílají. Poznámku “pojedu, pokud mi zaplatí letenku” vyblikávala červená čísla zůstatku mého účtu při každé návštěvě. V červenci jsem se podíval do spamu a email s čínskými znaky hlásal: Hej Janku, letenky jsou na nás, pojeď! Já řku: “Tak jo, v Gobi jsem ještě nebyl.”

Celý příspěvek

Má čtvrtá Transvulcania

13.5.2017 Transvulcania, 74km, D+ 4350m, DNF

Na začátku května se srnky v Modřanské rokli zaradovaly. Konečně odjel ten blázen, co je proháněl po lesích. Oddechl si i mladý vlk pobíhající v Beskydech, protože ho v jeho království přestal zesměšňovat otylý bankovní úředník. Je to tak, natrénováno jsem letos měl, co se do mě vešlo. Vlka jsem uštval v kopcích, srnu na rovině. Plíce dosáhly takového objemu, že jsem se před spaním nadechl a vydechl až ráno. Srdce se zvětšilo tak, že mi hodinky začaly měřit počet úderů za den místo za minutu. Běh mi dělal dobře, únava se vyhýbala.

Celý příspěvek