-2017/+2018

V červenci léta páně 2012 jsem dostal hodinky Garmin 910 a od toho dne mám statistiku odběhaných tréninků. Baví mě se do něj na konci každého roku dívat a vzpomínat. Hračičkové jdou dopředu a takový Veloviewer vám jednotlivé roky vynese do grafu a vy vidíte, který rok byl úspěšný a který méně. Kdy a kde jste během roku polevili, onemocněli, flákali se. To ale stejně víme moc dobře i bez čísel.

Celý příspěvek

Trochu se ztratit

Vyběhl jsem z hustého lesa. V koutku úst zaháknutý akát mě tahal zpátky, přes vyhrnutou bundu mě na rozloučenou šlehla větvička po holých zádech. Snažím se zaostřit na mapu, kde že má být ta 3. kontrola? Koukl jsem na uslintanou kartičku s nápovědou, rozumně oblepenou izolepou. Aha, v prohlubni. Ty vado, tady je prohlubní a jam plnej les. Co jako myslí prohlubní. Jo, tamhle něco svítí v lese!!! Nedbal jsem ničeho a dral se k lampiónu. Nadšení nezná mezí. Už 14 minut uplynulo a já pořád neměl 3. kontrolu. Chytl jsem kleště a s úlevou přikládám ke kartě… neeee, to ne, na kleštích se na mě usmívá číslo 4.

Celý příspěvek

Krkonošská 70 – kolektivní utrpení

Základní pravidlo běžce: nejen běháním živ je běžec. Běhání je nejlepší pohyb a druh sportu, o tom se nediskutuje. Bohužel, člověk je díky své silné vůli, vlastně tvor dosti hloupý. Dokážeme běhat, trénovat, jíst, pít pivo více, než na kolik je stavěné. Hlavně z toho důvodu si platíme trenéry. Ti dobří naše nadšení udrží na uzdě a usměrňují k zlepšování, aniž bychom se u toho zranili. Ti druzí, ne tak dobří, nás tzv. utaví, uženou, zraní… Nejen tělo dá se utahat. Běžec se nesmí unavit ani psychicky, proto dostává do plánu různé skopičiny pro zpestření přípravy…tu skialpy, tu kolo, tu běžky. A běžky mám rád i já.

Celý příspěvek

Pokušení číhá všude

V polospánku zamáčknout budík, vteřinu mžourat do tmy, snažit se pochopit co se děje, sednout si, vstát dřív než mozek pochopí co se děje. Promnout oči, zamířit do koupelny, snažit se rozluštit nadcházející trénink na oslňujícím monitoru telefonu. Den v týdnu poznat podle intenzity vůně bežeckých svršků a vyběhnout do spícího města pro další skládanku do mozaiky. Známe to všichni a všichni se s různým stupněm úspěšnosti pereme s nástrahami, které se nás snaží z vytyčené cesty svézt.

Celý příspěvek

Stereotypem ke světovému titulu?

Poslední závod jsem absolvoval pod vrchem Degollou. I když podle výsledku se mohl klidně jmenovat Bílá Hora, Chlumec, Waterloo, Stalingrad. Má běžecká závodní forma se pak blížila k současné formě hokejové Slávie, která dělá radost maximálně fandům Sparty. Cesty ven z marastu krajiny zničeného sebevědomí vedou po pohodlné dálnici Sebelítosti, po kolejích Zapšklosti nebo přes žhavé uhlíky Dřiny namíchané se střepy Vyčerpání. První dvě trasy jsem už vyzkoušel, byl tedy čas zahodit lenivé myšlenky a tupě následovat sestavený plán do sladkého nevědomí Stereotypu.

Celý příspěvek