(psáno napůl s manželkou)
Vyhlášení Trailtour 2017 proběhlo na Inov-8 festivalu poslední listopadový víkend. Nejvíc bodů získala Katarína Lamiová a Peter Glončák. Již dopředu se tušilo, že hlavní výhra bude závod v Anglii a že moc po asfaltu nebude.
Výhled z baráčku
16.7.2017 Royal Ultra Skymarathon, 55,5km, D+ 4000m, 23. celkově (22.kluk)
Nedělní uplakané ráno ukončilo náš týdenní relax ve Francii. Z Val d´Isere nás déšť vyplavil přes Malého Bernarda do Coumayeru a do údolí Aosty. Jen jsme nakoukli do Pádské nížiny, ujistili se, že z roviny nám je teskno a vnořili se do údolí Orcy ležícím ve stínu Gran Paradisa.
Gran Paradiso (photo Ian Corless)
Další neděli nás čekalo vykopnutí Extreme serie světového poháru ve skyrunningu. V této sérii zatím v minulosti byly závody Trofeo Kima, Glencoe Skyline a Tromso Skyrace. Trofeo Kima se koná jen v sudé roky a tak byla letos nahrazena Royal Ultra Skymarathonem. Při plánování jsem počítal s tím, že po High Trail Vanoise se nám nebude chtít příliš běhat. A i když GP nemá drsné parametry (55,5km/4100m+), představoval jsem si, že to v těžkém terénu bude spíše horský trek, než běžecký závod. Vycházel jsem ze skutečnosti, že v Tromsu, Glencoe a ani na Kimě jsem toho moc nenaběhal.
Kdysi byl Mrazák solidně rychlý běžec (maraton 2:29:24 z roku 2011), ještě lépe o tom však psal na blogu. Letos nějak zlenivěl a s blogem sekl. Snaží se to nahradit novým facebookovým profilem Jan Mrázek (athlete, hah), ale tam mu neplavají kapříci, jako na blogu a tak je nudný. Minulý víkend se ale nudil na dovolené v Krušných horách. Otupil mozkové buňky Baumaxou a pivem a ráno se vydal na všechny sjezdovky na Bouřňáku. Běžecky. Hec je to dostatečně dementní, aby mě zaujal. Na Bouřnák to mám daleko. Naštěstí se nám na severním předměstí hlavního města tyčí docela zajímavý kopec.
29.10.2016 Trans Peneda-Geres, Trail World Championship, 84km, D+ 4700m, čas 11:07, 87. místo (mezi chlapci 71.)
Mé chápání závodního běhu je takové, že není větší pocty, než závodit v českém dresu. Pokud se jedná o běh, potom v českém atletickém dresu. Byl jsem na dvou MS ve skyrunningu a na dvou MS v ultratrailu. Krása a náročnost jednotlivých závodů se porovnává obtížně, ale atmosférou byly trailové mistráky tím nejhezčím, co jsem ve své sportovní kariéře zažil. A tento poslední byl, i přes můj neslavný výkon, absolutní vrcholem veškerého mého běhání.
4. – 10.9.2016 Pyrenees Stage Run, 251,5km , D+ 15,237m, čas 40:54, 2. místo
Původně byla letos naplánovaná dovolená na přejezd mezi závody High Trail Vanoise a Buff Epic Trail. Zuzka pak pravdivě poznamenala, že se mnou nic nebude (žádný sport), že budu po závodě rozsekaný a co jako budeme 2 týdny do Buffu dělat. Pak jsem zaznamenal Pyrenees Stage Run, první ročník sedmidenního etapového závodu přes Katalánskou část Pyrenejí. Trasa vypadala na papíře krásně, organizátor nabízel v ceně startovného i spaní v hotelech a tak jsem to Zuzce nadhodil. Řekněme si to otevřeně, 900 EUR startovného (osoba) není málo peněz, vlastně hrozivě mnoho peněz, takže bylo o čem přemýšlet. Rozebírali jsme to z mnoha stran, nadhodili klukům v Hanibalu a ti se nabídli, že nám pomohou. Nakonec tedy Zuzka souhlasila, samozřejmě, s pár podmínkami:
A jak mé sliby nakonec dopadly?
jan bartas 