23.9.2017 Ultra Pirineu, 110km, D+ 6400m, čas: 16:18:20, 50.místo
Mezi námi běžci se často říká, že by se mělo dbát na pocity. Na signály, které nám vysílá tělo do mozku a snaží se něco naznačit, sdělit. Těch signálů je ale hodně a někdy jsou stejně čitelné a jasné, jako rady Mistra Yody na tripu. Některé jsou samozřejmě jasné. Potřebuji čůrat, potřebuji jíst, potřebuji spát…a další podobné zvládnu dešifrovat a zařídit se podle toho, většinou. Pokud je tělo schopno vysílat takové množství signálů, které umíme rozluštit, nabízí se jednoduchá otázka: Co je tak těžkého, vyslat signál „jsem unavený“, „kašli na běh, jdi spát“, „hele, nemám dostatek minerálů, budu křečovat“, „právě nás napadl virus z čeledi orthomyxoviridae, asi by to chtělo trochu oseltamiviru“? Je možné, že nějaký signál mi tělo posílalo i před Ultra Pirineu, ale v jeho průběhu mi už jen přehrávalo nekonečnou baladu o křečích a bolesti.