Jak jsem skoro porazil KiliJanka

12.7.2015 Ice Trail Tarentaise, Skyrunning Ultra Champs – Europe, 65km, D+5000m, čas 9:19, 20. místo (19.mezi chlapci)

Před rokem v Chamonix jsem po MS usrkával z piva a povídal si s Radkem Brunnerem. Povídal mi o tom, jaké to bylo dřít, dřít a dřít a pak vyhrát Silvu Norticu. Porazit Dana a stát se nejlepším českým vytrvalcem. Radkova zabejčenost a touha uspět byla inspirativní a nakažlivá.

Před rokem v Chamonix jsem mu pod vlivem usrkávaného piva řekl, že bych za rok rád prohnal KiliJanka a otřásl jeho diktátorskou vládou nad českým horským běháním. Byl to sen hodný namachrovaného pražáčka, vždyť v Chamonix jsem od něj dostal 2 hodiny.

Byť se to tak úplně nepovedlo, protože KiliJanek nedoběhl, věřím, že by to v neděli na ITT měl se mnou hodně těžké a byl by to krásný boj až do cíle. Nechápejte to špatně, KiliJanek toho dokázal opravdu hodně a těžko se mu budu jednou rovnat. Jeho výkonnost se před rokem zdála tak nedosažitelná, že virtualní soupeření a snaha dotáhnout se alespoň na jeho dostřel mělo hlavně význam motivační, hnací, snový. Asi jako když se díváme na Frooma, jak dělá z Contadora fašírku.

Jak tedy říká Kilian: Si no soňamos, estamos muertos… (Když nemáme sny, jsme mrtví.). Tak tedy mým snem před letošní sezonou bylo nebýt na ME do počtu a nebýt poslední z Čechů.

Celý příspěvek