Čtyři sedla v sedle

Před 2 lety jsme během dovolené přeběhli třetinu Pyrenejí. Návrh dovolené bez běhání proto zcela oprávněně vyvolal v naší domácnosti podiveně zvednuté obočí. Jenže, na jaře se mi dostala do ruky knížka Corsa Rosa, o sto letech závodu Giro d´Italia. A i když pan autor Macek je trochu citový vyděrač, tak ty příběhy jsou fascinující. A ne pouze příběhy. Pouze slyšet názvy jako Zoncolán, Finestre, Mortirolo, Stelvio, Tre Cime, Giau rozechvívá nohy a nutí srdce do rytmu allegre.

Celý příspěvek

FKT (?) Turistickým chodníkem hřebene Západních Tater

Roháče (z geografického pohledu ta centrální část Západních Tater) byly první vyšší hory, ve kterých jsem byl. Když mi bylo 10 došel jsem k Roháčským plesům. Ve 13 mě táta vzal na Ostrý Roháč a matně si pamatuji, že jsem z něj odcházel s o málo těžšími kalhoty. Stejně jsem se bál i v dalších letech, kdy jsme se opakovaně vraceli. Když nám bylo 17, přešli jsme Roháče od Salatínu po Ráčkovou dolinu. S těžkými batohy jsme museli dvakrát spát. Od té doby jsem v Roháčích nebyl. Až v neděli po Poludnica Run. Jsou pořád krásné, i když lidí je v nich více.

Celý příspěvek

Úvaha o dlouhém tréninku

Kdo chce trénovat na delší závody v horách, neměl by se trénování v horách vyhýbat. Většina tréninků nepřesáhne 4 hodiny, najde se ale i pár delších. V mém tréninkovém plánu se objeví maximálně dva takové do sezony. Pro hecovací soutěž s Mrazákem o nejvíc gumovací trénink jsem ochoten hrotit do 4 hodin a 5 výběhů na Ještěd. Delší doba strávená na jednom kopci už by hrozila totálním zmagořením. Na tuto sobotu padnul 5 hodinový výběh/výlet s nějakým tím převýšením. Loni jsem v rámci takového tréninku přeběhl Krkonoše z jihu na sever a zase zpátky. Pojďme se zamyslet nad smyslem takových tréninků.

Celý příspěvek

Všechny Ještědy z jihu

Kdysi byl Mrazák solidně rychlý běžec (maraton 2:29:24 z roku 2011), ještě lépe o tom však psal na blogu. Letos nějak zlenivěl a s blogem sekl. Snaží se to nahradit novým facebookovým profilem Jan Mrázek (athlete, hah), ale tam mu neplavají kapříci, jako na blogu a tak je nudný. Minulý víkend se ale nudil na dovolené v Krušných horách. Otupil mozkové buňky Baumaxou a pivem a ráno se vydal na všechny sjezdovky na Bouřňáku. Běžecky. Hec je to dostatečně dementní, aby mě zaujal. Na Bouřnák to mám daleko. Naštěstí se nám na severním předměstí hlavního města tyčí docela zajímavý kopec.

Celý příspěvek

Trochu se ztratit

Vyběhl jsem z hustého lesa. V koutku úst zaháknutý akát mě tahal zpátky, přes vyhrnutou bundu mě na rozloučenou šlehla větvička po holých zádech. Snažím se zaostřit na mapu, kde že má být ta 3. kontrola? Koukl jsem na uslintanou kartičku s nápovědou, rozumně oblepenou izolepou. Aha, v prohlubni. Ty vado, tady je prohlubní a jam plnej les. Co jako myslí prohlubní. Jo, tamhle něco svítí v lese!!! Nedbal jsem ničeho a dral se k lampiónu. Nadšení nezná mezí. Už 14 minut uplynulo a já pořád neměl 3. kontrolu. Chytl jsem kleště a s úlevou přikládám ke kartě… neeee, to ne, na kleštích se na mě usmívá číslo 4.

Celý příspěvek

Kancelářská krysa do toho jde na plno

Zima ve Španělsku už má na kahánku, sluníčko si bere zpět svoji drtivou vládu a pouští nás běžce do vyšších a vyšších míst našich milovaných hor. Blížící se rovnodennost vložila do každého ranního tréninku zázrak východu slunce. Když trénink začínáte se západem měsíce a končíte při východu slunce, stávají se otázky o smyslu běhaní zbytečné jako jednání Trojky s řeckou vládou. Tréninky jsou přísnější a přisnější. Blíží se další tréninkové závody, do Vulcanie chybí 7 týdnů a mě se naskytla příležitost začít trénovat o trochu více.

Celý příspěvek

Stereotypem ke světovému titulu?

Poslední závod jsem absolvoval pod vrchem Degollou. I když podle výsledku se mohl klidně jmenovat Bílá Hora, Chlumec, Waterloo, Stalingrad. Má běžecká závodní forma se pak blížila k současné formě hokejové Slávie, která dělá radost maximálně fandům Sparty. Cesty ven z marastu krajiny zničeného sebevědomí vedou po pohodlné dálnici Sebelítosti, po kolejích Zapšklosti nebo přes žhavé uhlíky Dřiny namíchané se střepy Vyčerpání. První dvě trasy jsem už vyzkoušel, byl tedy čas zahodit lenivé myšlenky a tupě následovat sestavený plán do sladkého nevědomí Stereotypu.

Celý příspěvek