(psáno napůl s manželkou)

Vyhlášení Trailtour 2017 proběhlo na Inov-8 festivalu poslední listopadový víkend. Nejvíc bodů získala Katarína Lamiová a Peter Glončák. Již dopředu se tušilo, že hlavní výhra bude závod v Anglii a že moc po asfaltu nebude.

Na začátku května se s Katarínou a Peterem potkáváme na letišti v Praze a frčíme do Manchesteru. Ne tak docela oslavovat fotbalový titul, ale vydat se výš na sever, tam kde začíná krajina jezer, fellů a milionů jehňat. Do Staveley (1 500 obyvatel, 3 000 000 ovcí) jsme dojeli hned, ale v roztomilosti malých ovčích potomků jsme nemohli najít cestu k ubytování.

Na první kopec jsme se museli podívat ještě v pátek, protože nám z té zelené trávy, modré oblohy a oblých kopců šla hlava kolem. Vydrápali jsme se po drnech a ovčích bobcích nad vesnici a jen lapali po dechu, jak jsme se nemohli dočkat sobotního závodu.

Start hlavního závodu na 17k, na který jsme se všichni 4 přihlásili, byl až ve 14h. Využili jsme toho a ráno si zašli na kafe do městečka. To už kolem 9 bylo plné běhuchtivých neboť kratší trasy startovaly již v 11 hodin. Parkování na loukách, jako u nás, značení vlaječkami, jako u nás. Na každé odbočce důstojný “marschall”, no skoro jako u nás.

Po domácím zákusku k snídani do sebe jdeme natlačit ještě pořádnou porci oatmeat porridge, když už jsme v té Anglii. Katarína ještě střádala energii v posteli, zatímco Peter se snažil zpevnit kotník. Myslím, že mohl být vůbec rád, že se mu jej povedlo vtěsnat do boty. Ještě ve středu jej totiž měl dvojnásobný a je to borec, že s něčím takovým vůbec vyběhl. Ale není nic, co by kilometry tejpovací pásky nespravily a tak i když jako mumie a s hodinovou přípravou, nakonec X-talony 212 na nohu narval a za 5 minut 14 byl připraven na startu.

My vyrazili trochu dříve, zkratkou přes pastvinu. Pokochat se roztomilostí malých jehňat a pomoci anglické dámě hledat sluneční brýle v blátě, kam s sebou švihla a upravila si čistý vycházkový oděv. Brýle jsme nakonec nenašli, ale snahu jsme předvedli. Těsně před 13 jsme dostali chipy a čísla, i pro stále tejpujícího Petera. Zavítali jsme na stánek Inov-8 a klukům vnutili láhev slivovice, když je ten Inov-8 z Valašska.

Rychlé rozcvičení a rychle se seřadit pod oblouk. I když to ráno vypadalo všelijak, počasí bylo typicky neanglické a my stáli na startu jen v tílku, stejně jako všichni místní. Prastaré kostelní zvony odbíjí 14:00 my vyrazili spolu s dalšími 250 běžci vzhůru ve chvíli, kdy místní nevěsta odpouštěla odbíjející kostel.

Již na první pohled je profil trasy mírný, cca 420m převýšení na 17km dávalo tušit, že to bude rychlé. Začátek jde po asfaltu, mezi kilometry kilometry nízkých kamenných zídek a plůtků. Jsou všude a vždy vystavěny se stejnou precizností.

Desítky branek dávaly možnost používat jich jako taktické zbraně a zavírat je před nosem na petlici běžci za vámi.

První kopec netrvá ani 4 km a již se sbíhalo lehce technickým terénem, který překvapivě místním dělal potíže. Chvíli po rovince a na 8.km se opět začalo stoupat, tentokrát do nejvyššího bodu závodu (300mnm).

Až tam jsme mohli doběhnout se suchými střevíci. Odtud to bylo po zvlněné rovině po hřebeni a tak jsme museli běžet, hlídat pozice, kaluž nekaluž, bahno, nebahno, bažina, nebažina.

Hodinu před námi startoval závod, Staveley 17km Trail Challenge. Měli by to být vesměs hobíci, kteří si netroufají na časový limit 2 hodin určený našemu závodu. Ochotně uskakovali, povzbuzovali a přidržovali neposedné branky. Seběh do cíle byl pak jemnou ochutnávkou fell runningu, když nám místní povolují běžet přímo dolů, i když hobíci běží po serpentynách.

Závod se vyvedl na výbornou. Kačka brala zlato, Honza sladké brambory za 4. místo, Zuzka 6. a  Peter doběhl 10. a v kategorii zraněných si vybojoval pomyslnou zlatou. Počkáme si na vyhlášení a pak už rychle šlapeme do naší romantické základny nad vesnicí. Rychlá sprcha, večeře, není času nazbyt, skáčeme do auta a jedeme ještě dál, údolím na sever do středověkem vonící vesnice Kentmere. Vycházkovým tempem akorát stíháme zapadající slunce nad Lake District. Tenhle den se vydařil.  

Nedělní ráno se už nepokoušelo ani o náznak vzdoru a budili jsme se za žhnoucího slunce a oblohy bez mráčku. Zuzky opalovací krém jsme vybalili místo La Palmy už teď. Po vydatné snídaní jsme nechali auto navigovat směr Pettersdale. Vypůjčený Ford vytušil, že veze turisty a tak nám naplánoval vyhlídkově laděnou užší a strmější cestu mezi zdmi rozdělenými pastvinami.

Po poledni jsme začali stoupat po modré značce na St. Sunday Crag (841 m.n.m). Hoden svému jménu byl vrchol obsypán nedělními výletníky. Seběhli jsme k jezeru Grisadele Tarn a odtud jsme dále sledovali na mapy.cz modrou značku (Coast to coast walk) a zároveň část legendárního okruhu Bob Graham Round, až na vrchol Helvellyn. Ten je třetí nejvyšší z celého Lake District a tak je z něj znamenitý výhled.

Honza se po sobotním závodě zakecal s vítězem roku 2017, který mu doporučil Striding Edge. Ten vede právě z Helvellynu na sever a my si mohli tento mírně adrenalinový sestup vychutnat. Celá procházka dala krásných regerenačních 17km s převýšením 1300m. Večer byl za rohem a celá posádka už jevila drobné známky únavy, tak jsme návštěvu Keswiku odložili na jindy.

Cestou zpět jsme se místo toho alespoň zastavili v Kirkstone Pass a místo flapjacku si dali v oleji poctivě vymáchané chisy. Parádní den jsme pak zakončili i s Martinem v typicky anglické hospodě vydaným jídlem.

Děkujeme Martinovi za možnost podívat se tam, kde je Inov-8 doma.