Roháče (z geografického pohledu ta centrální část Západních Tater) byly první vyšší hory, ve kterých jsem byl. Když mi bylo 10 došel jsem k Roháčským plesům. Ve 13 mě táta vzal na Ostrý Roháč a matně si pamatuji, že jsem z něj odcházel s o málo těžšími kalhoty. Stejně jsem se bál i v dalších letech, kdy jsme se opakovaně vraceli. Když nám bylo 17, přešli jsme Roháče od Salatínu po Ráčkovou dolinu. S těžkými batohy jsme museli dvakrát spát. Od té doby jsem v Roháčích nebyl. Až v neděli po Poludnica Run. Jsou pořád krásné, i když lidí je v nich více.

Trasa

Napadlo mě, za jak dlouho by se dala zvládnout hřebenovka ze západu na východ. Červená hřebenovka od Horárně Biela skala až do Pyšného sedla a dolů do Podbánského. Taková trasa není dost dobře označitelná – hřeben Roháčů je jen malá část, na druhou stranu Západní Tatry končí zase o mnoho dále. Je to ale trasa po turistických chodnících a případní další pokušitelé nemusí mít špatné svědomí.

Přemýšlel jsem, zda do trasy zařadit i nejvyšší vrchol Západních Tater – Bystrou. Není totiž na hlavním hřebenu. Není ale ani příliš daleko a je to významný bod pohoří a taky jsem tam ještě nebyl. Tak jsem ji zařadil.

Finální podoba je tedy jednoduchá. Začátek u rozcestníku Horáreň Biela skala, pak se držíme červené značky až do Bystrého sedla. Z něj se vydáme přímo na Bystou po modré. Z vrcholu Bystré po vedlejším hřebeni na sever, po cestě na Blyšť, který je již na hlavním hřebeni a dále doprava (na východ) po červené až do Pyšného sedla. Z něj upalujeme po modré dolů, do civilizace Podbánské a hodinky vypneme u rozcestníku na parkovišti (konec modré).

Podle webu mapy.hiking.sk měla mít trasa 41km, nastoupat 3740m a podobně zklesat. Výsledný čas jsem tedy odhadnul na 7 hodin.

Na trase je pár míst, kde je třeba dát pozor:

1. Vrchol Pachoľa – červená značka jde na vrchol, ale výrazně vychozená turistická cesta vede po vrstevnici. Držme se hřebene a červené značky.
2. Plačlivo – červená značka jde k rozcestí mírně pod vrcholem. Z něj si uděláme odbočku na vrchol.
3. Hrubý vrch – červená značka na něj nevede. Vrchol není na hlavním hřebeni a není ničím důležitý. Vynechal jsem jej.
4. Bystrá – nejvyšší vrchol pohoří. Zacházka na něj nekazí estetiku přeběhu. Zařadil jsem jej tam. Po modré z Bystrého sedla nahoru na vrchol, po hřebeni zpět na červenou, na Blyšť a doprava dolů do Pyšného sedla.

Způsob

Způsoby přeběhů jsou tři (vycházím ze stránky Petera Bakwina). S podporou (kde to jde, čeká na vás kamarád s jídlem, vodou), s vlastní podporou (na trase si nechám láhev vody, pivo a klobásu týden před pokusem), bez podpory (nikde nikdo nečeká, nikde nic nemám, nemám na trase nic navíc, než kdokoliv další).

Jelikož se nejedná o několikadenní dobrodružství, vybral jsem poslední variantu – bez podpory. Jen já, trenky, triko, boty a batoh.

Plánování

Po Poludnici mi Zuzka nakoupila lístky do Liptovského Mikuláše na tři následující pátky. Noční vlak v 21:44 z Prahy, ve 4:08 v Mikuláši. První sobotu pršelo, druhou sněžilo a až na svatého Jana mi to náhodou vyšlo. Zuzce to vyšlo taky pěkně, na Nonstop beh hrebeňom Nízkých Tatier. Již 25 ročník závodu z dob, kdy ještě nebyla potřeba tomu říkat skyrunning. Rozdělili jsme si pohoří a každý se vydal na svojí výzvu. Po té mé jsem dostopoval do Mikuláše, sedl na autobus a fandil v cíli Nonstop behu. V sobotu o půlnoci nám jel vlak domů a už v 6:30 jsme uklízeli vyteklou pračku. Akce je vhodná tedy i pro rodiče s chronickým nedostatkem času.

Sen noci Svatojánské

Rychle jsme vyletěl z vlaku, na nádražním záchodku se rychlostí supermana převlékl do běžeckého, nechal batoh v trezoru za 2EUR a vydal se stopovat taxík. Jo, jako buržoust z Práglu jsem se nechal odvézt na start segmentu taxíkem. No, někde dáte 30EUR za startovné, někde za dopravu na start.

Horáreň, Biela skala, 5:19

V 5:10 jsem již stál sám u rocestníku, dopil vodu z lahve a v 5:19 vyrazil.

První stoupání na Sivý vrch by podle rozcestníku mělo trvat 3 hodiny. Bylo svěží letní ráno, kolem 15 stupnů a nahoře zataženo. Věřil jsem předpovědi, že nebude pršet a vnořil se do lesa. Přes těžební stroje, popadané kmeny a rozryté stezky jsem přidával jeden výškový metr ke druhému. Přežraný ze snídaně jsem funěl daleko více, než případný medvěd a tak mě jeho ranní potřeba na chodníku nestrašila.

Boty (Terra Claw 250, Inov8) na mokrém vápenci klouzaly, ale i tak výška přibývala. Za chvíli jsem byl nad lesem a mraky se slunce čarovali. Cesta se vine přes prudké trhliny, již o trochu mírnějším sklonem, dále směrem k vrcholu. Sem tam již bylo nutné přidat ruce, svlažit se o studenou vlhkou skálu, či řetěz. Po hodince a kousek jsem už čučel do krajiny na Sivém vrchu.

Sivý vrch 1:08

Jak se říká, nebyl jsem tam na borůvkách a tak jsem pelášil z kopce dolů. Má předtucha byla totiž správná a pak to již o běhání příliš nebylo. V sedle Pálenica se dá sejít dolů k potoku, pro vodu. Po hodině cesty ale snad nikomu chybět ještě nebude.

Brestová 1:52

Přivítaly mě první výhledy daleko do kraje. Daleko až na Volovec, což by se tak daleko zdát nemělo. Svěží vítr rozfoukal mraky a chvílemi byla i trochu zima. Za Brestovou, v sedle Parichvost, snídalo asi 30 turistů a vyhrožovali, že mě doženou.

Salatín 2:10

Výstup na Salatín jim skoro dal za pravdu, jak to šlo pomaličku. Za Salatínem čekají Skrinierky a další škádlení řetěžů. Jsou tu jen kvůli expozici a tak není třeba je ohmatávat. Postup se zpomalil a bylo třeba dávat pozor na červenou. Tisíce nohou vydupaly stezky mimo hlavní hřeben, kudy vede červená. Kde to šlo, snažil jsem se udržet co nejvíce u hřebene.

Spálená 2:35

Mraky pořád byly a vypadalo to všelijak. Už jsem do sebe dostal i něco k jídlu.

Pachoľa 2:50

Na tento kopec je třeba si dát pozor. Červená sice vede přímo na vrchol, ale větší stezka se mu vyhýbá asi 50 výškových metrů níže. Vede doleva, po vrstevnici, směr Baníkovské sedlo. Pro účely této hřebenovky půjdeme na vrchol.

Baníkov 3:03

Počasí nebylo ideální. Výhledy nula, zima velká. Žádné zdržování a rychle dál. Potkal jsem první polské turisty.

Hrubá kopa 3:26

To nevím, která byla. Z Baníkova se to prostě vlní a vlní.

Plačlivo 4:05

Červená značka jde trochu níže pod vrcholem. Budeme ale jako Mirek (Dušín, ne Pelta!) a k cedulce si poctivě vydupeme, protože je na hřebeni. Pohled k Ostrému Roháči mi zakrývaly mraky. Ale už tolik nefoukalo.

Ostrý Roháč 4:25

Výstup je krátký, ale vzdušný. Na hodinkách 16km a 4,5h, nastoupáno 2500. Lávka se nezdála tak hrozná, jako před 20 lety, ale stejně bych na ní neseděl a nesvačil.

Volovec 4:45

Snažil jsem se dohnat ztracený čas a trochu běžet. Na Volovec i z něj do sedla pod Hrubý vrh. Stoupání na něj vypadá hrozivě, řečí čísel je to ale stejné, jako ze Zbraslavské zoo nahoru na Akropoli. Po cestě mi radil klučina, že běhat v šortkách a triku po horách je nerozum. A má pravdu!

Hrubý vrch 5:26

Až na Hrubý vrch červená nestoupá. Je to proto, že na hřebeni není a tak následujeme červenou a skotačivě běžíme směr Klín.

Klín 5:55

Předposlední stoupání bylo skoro v poledne, docela teplo a už to moc netáhlo. Naštěstí není dlouhé a výhledy byly parádní. Hlavně na to, co jsem měl již za sebou.

Bystrá 6:30

Z Bystrého sedla můžeme stoupat dál po hřebeni na Blyšť. Já myslím, že nejvyšší vrchol pohoří by byla škoda minout. Navíc, když je tak blízko. Vyšel jsem po modré na vrchol Bystré a zpět již po hřebeni na vrchol Blyště. Z kterého jen kousek do Pyšného sedla.

Pyšné sedlo 6:45

V tomto sedle končí značka. Hřeben Západních Tater vede až do Laliového sedla. Já bych chtěl, aby si i někdo další tuto výzvu vyzkoušel a to bez výčitek svědomí. Proto jsem zamířil dolů, do civilizace.

Podbánské 7:37

Na silnici v civilizaci trasa začíná a také končí. V Podbánském nic není. Jen hotely a parkoviště. A autobusová zastávka. Autobus jezdí málo, ale auta pořád a stopování funguje, i když jste drobet opocení. Tak se mi daří být před 14 zase zpátky na nádraží v Mikuláši a hledat dopravu za Zuzkou do Donoval.

Pod 7 hodin to tentokrát nevyšlo, ale určitě to možné je. Cílem bylo nastřelit trasu, co nejhezčí a zdokumentovat časový pořad. Těším se, že půjdou další a uvidíme, kam až se čas nakonec podaří dostat. Třináctiletý Jeník by asi koukal, jak se dá v horách pohybovat. Bylo to prima a jistě ne naposledy.

Podle hodinek (strava záznam), má trasa 36,66km, 3740m+. Mě to trvalo 7:37. A jaké to bylo? Koukněte na video:

Co s sebou

Já běžel v kraťasech a triku. V botách Terra Claw 250 (v těch, ze kterých jsem měl zánět nártu na Vulcanii). Kolem čela šviháckou čelenku Bandoleros de Guadarrama a kolem zápěstí Buff na pot.

Vzal jsem si batoh Raidlight 8l a do něj napchal triko s dlouhým rukávem, nepromokavou bundu, fólii, kapesníky, telefon, pojištění, občanku, pytlík poslední záchrany (mix ořechů a sušených švestek), 0,5l rezervní vody.

Snědl jsem 3 tyčinky maxi nuta (Albert, 15Kč jedna), 1ks GU gel a nějakou prošlou Carbo tabletu od Nutrendu.

Vypil jsem 0,7l vody + 2dc z rezervní lahve.