Kdo chce trénovat na delší závody v horách, neměl by se trénování v horách vyhýbat. Většina tréninků nepřesáhne 4 hodiny, najde se ale i pár delších. V mém tréninkovém plánu se objeví maximálně dva takové do sezony. Pro hecovací soutěž s Mrazákem o nejvíc gumovací trénink jsem ochoten hrotit do 4 hodin a 5 výběhů na Ještěd. Delší doba strávená na jednom kopci už by hrozila totálním zmagořením. Na tuto sobotu padnul 5 hodinový výběh/výlet s nějakým tím převýšením. Loni jsem v rámci takového tréninku přeběhl Krkonoše z jihu na sever a zase zpátky. Pojďme se zamyslet nad smyslem takových tréninků.

Za těch 5 až 6 hodin vás totiž tato myšlenka napadne hodněkrát. Je tak dobré mít velikou zásobu argumentů na umlácení vašeho lenivého já.

Trénink morálu

Budeme tomu říkat morál, vůle, odhodlání. To druhé označení, které se samo nabízí, by bylo až příliš demotivující. Vstát brzy, jet 2 hodiny autem pod hory, vyrazit do mlhavých, deštivých hor, když údolí se koupe ve sluníčku. To značí běžce bohatého motivací a oddaností věci, nebo chudého úsudku. Vybírám první možnost.

Natrénujete si i hodně dlouho sami se sebou. Myslím, že na takový trénink je to lepší. Stejně jako v závodě, nikdo vám nepomůže. Musíte tlačit svojí káru dál až k autu. Ideální jsou k tomu okruhy s vytyčeným cílem tam a zpátky. Trasa tam mi vyhovuje trochu obtížnější, než trasa zpět. Je to samozřejmě jednodušší, přeběhnout těžší místa s veselou myslí a čerstvýma nohama.

Zde se také nabízí další výhoda solo podniků – nemůžete zůstat v hospodě a poslat svého odolnějšího kamaráda/kamarádku k autu a pro odvoz. Prostě se vrátit musíte. Pak je lepší vědět, že se to nejtěžší již máte za sebou a čeká vás ta lehčí část.

Test vybavení

Nebudeme to okecávat. Testovat v dubnových Krkonoších oblečení na květnové Kanáry je blbost. Ale můžeme otestovat nové potraviny, nápoje, boty. I když ty opatrně. Co drží, když jste po kolena ve sněhu, nemusí fungovat jinde.

Vyzkoušení specifik závodu

To je takové už chytání se stébla. Krkonoše a Kanáry. Co je tak může spojovat? Třeba poslední seběh! Na Kanárech má 15km a 2500m dolů. To není ani v Krkonoších, ale pořád lepší sbíhat od kapličky nad Luční k Černému dolu, než od kapličky na Závisti k mostu nad Vltavou.

Nebo s Mistrovstvím Evropy ve Val d´Isere. Tam je pro mnoho běžců hodně demotivující sníh. (Nebo možná to, že ten sníh je v 3500m n.m.?) Myslím, že to máme ještě všichni v paměti ze zimy. Běh po sněhu trochu neguje klasický běh, neboť se z něj většinou vracíme více naštvaní, než jsme vybíhali. Na uklouznutí při každém kroku, na jinou stranu se zvyká obtížně. Stejně tak na ruletu, kdy se propadnete a kdy ne. Tento trénink trpělivosti a dobré nálady se hodí.

Trénink tělesné schránky

No, to si přiznejme, to je stejná blbost jako trénovat nespaní. Po 6 hodinách na nohou jsou svaly i tělo zničené. Myslím, že nejlepší je přistoupit k tomu spíše jako k výletu, než k běžeckému tréninku. Nehrotit příliš kopce nahoru, dolů si spíše juchat a kochat se.

Jaký byl můj první jarní dlouhý trénink?

Zaparkoval jsem v Černém dole a běžel do Karpacze a zpět. Přes Černou horu do Pece pod Sněžkou, na horu na kopec a po hřebeni do Sovího sedla. Z něj skoro až do Karpacze, ale uhnul jsem dole pod po vrstevnici na žlutou značku, která vede na Slezskou boudu. Tam je nejzajímavější část výpravy. Většinou (už podruhé ze dvou jarních pokusů) bývá tato cesta ještě zavřená. Doporučuji si přečíst lavinovou situaci, než se tudy budete sápat nahoru. Svah je to prudký a sněhu docela hodně. No a pak přes Luční boudu, Výrovku, Liščí horu a dolů do Dolu. Celkem tedy 43km/2700m/5,5hodiny.

Na Stravě je mapka.

Navíc, pěkný výlet je příjemná změna, než jen dokola hoblovat jeden kopec. I když, i to je někdy potřeba.

Přeji pěkné dlouhé jarní výběhy!