-2016/+2017

Rok 2016 byl mojí 5. běžeckou. Mám na mysli běhání mimo stadion. Na stadionu jsem se snažil mezi lety 2002 a 2007 prorazit dřinou zeď z nulového talentu. V sezoně 2007 jsem zaběhl krásných 52,68 na 400m, což bylo zlepšení o 12 setin během 6 let tréninku 6x týdně. Ano, životospráva dostávala hodně zabrat i mimo stadion a tak se není moc čemu divit. Jelikož si zajímavé věci rád zopakuji, trvalo mi pouhých 7 let dostudovat. Mezitím se mi i bez souvislé přípravy podařilo uběhnout maraton. V zimě 2011 jsem nastoupil do výrobního procesu. V létě 2011 jsem začal běhat a na podzim 2012 zkrachoval na pokusu dostat se na maratonu pod 3 a vzdal na Pražské stovce. Od té doby si i vedu deník závodů.

-2016

Rok 2016 byl tak můj oficiálně 5. závodní a hodnotit jej musím vlastně jedině kladně. Letos se mi povedlo se nezranit, což po 20 závodech (11 ultra) beru jako zázrak. Závody, které se výsledkově povedly beru pouze dva – Transvulcania (27.místo) a High Trail Vanoise (8.místo). Zbytek sezony byl takový šedý výsledkový průměr v krásných kulisách. Je pravda, že umístění na Madeiře mi pohodlo skončit na celkovém 9.místě ve Skyrunner World Serie, což není špatné. Velmi dobře mi udělalo i vítězství na oddílovém závodě Braník-Karlštejn. 

Jako nebe a dudy byly dvě letošní mistrovství světa. Myslím, že jejich porovnání není ovlivněno mými výkony, protože na obou jsem zaběhl tužku. MS ve skyrunningu bylo v mé srdeční oblasti Pyrenejí. Tam jsem potkal Zuzku, tam jsem propadl těžkým závodům v horách. Tam se mi také letos dostalo největšího zklamání. Atmosféra, zázemí závodu a týmový duch mohly být jiné.

Na druhé straně pak máme MS v ultratrailu. Organizačně náročnější a tudíž s více chybami než MS ve skyrunningu. Hodně čekání, přesunů, zpoždění. Jenže za celou sezonu jsem neviděl elitní atlety se tak vyšťavit jako tuhle sobotu. Nikdo nezávodil za adidas, za tým HOKA či jinou značku. Všichni měli nepadnoucí, nepohodlné atletické dresy, ale vyždímali do nich ze sebe všechno. Tohle MS bylo pravděpodobně mým posledním a já jsem moc rád, že napravilo pocity ze Španělska.

Letos jsem však měl to štěstí prožít ještě lepší závod než MS v ultratrailu. Mohu svědomitě prohlásit, že nejkrásnějším závodem za těch 5 sezon a dosavadním mým největším běžeckým zážitkem byl přeběh Pyrenejí – Pyrenees Stage Run. Ultra v horách jsou krásné, ale etapové závody povznáší všechny pocity ještě výš. Více hodin v horách, více utrpení, více únavy, ale také více radosti, úlevy a více krásy. Navíc to všechno sdílíte s někým, kdo je vám blízký a s kým je vám dobře. Rozhodně se tam ještě vrátíme.  

st_1_ribes-de-freser-queralbs-160904-102258_js

Před sezonou 2016 jsem trénoval zatím nejvíce. Před Transvulcanii asi až příliš a myslím, že čas ještě půjde stlačit k těm 8 hodinám. Celkové statistiky za kalendářní rok 2016 jsou přibližně o 15% vyšší, než v roce 2015 a konkrétně:  

  • Venkovních tréninků (bez spinningu a posilování): 344;
  • Vzdálenost: 7.239 (běh 3.705km, kolo 3.003, zbytek běžky);
  • Nastoupané metry: 208.239m (běh 162.818, kolo 34.763, zbytek běžky);
  • Venkovní tréninkové hodiny: 611h.   

+2017

Znalci ví, že rok 2017 je již 30 let zasvěcen všem běžícím:

In the year 2017, the world economy has collapsed. The great freedoms of the United States are no longer, as the once great nation has sealed off its borders and become a militarized police state, censoring all film, art, literature, and communications. With full control over the media, the government attempts to quell the nation’s yearning for freedom by broadcasting a number of game shows on which convicted criminals fight for their lives. The most popular and sadistic of these programs is „The Running Man„.

running_man_theatrical_poster

Místo nabírání tréninkových kilometrů jsem o Vánocích nabíral kila a přemýšlel o následující sezoně. Mít v kalendáři tolik závodů má své nesporné výhody. Navštívíte hodně kopců, různých pohoří, zažijete různé přístupy k pořádání závodů. V neposlední řadě se ale notně rozmělní nervozita a stres ze startu. Když máte 10 závodů a některé se vám nepovedou, můžete si říci „no a co, s tím kolik jsem toho letos odzávodil…“. Nahecujete se sice před každým startem, ale už chvíli po něm tušíte, že to ten den prostě nepůjde. Je to logické, nemůžete po tělu chtít se vydávat každé 3 týdny ze všech sil.

Formu jsem letos potkal dvakrát. Na zmíněné Transvulcanii a na High Trail Vanoise. Byl to ten pocit, kdy víte, že jste na hraně sil, ale pořád to běží. Kdy to hodně bolí, ale vy úspěšně bojujete a posouváte se. Výhledy vás baví víc, protože si všechno před závodní úsilí sedlo. Ostatní závody byly krásné a jsem moc rád, že jsem na nich byl. Nicméně, něco z prožitku z La Palmy a Val d´Isere chybělo.

Uvědomil jsem si, že absolvováním tolika závodů se projevuje mé pravé já, tedy srab, posera nebo strašpytel. Bojím se neúspěchu, který, stejně jako v atletice, přijde po tolika hodinách dřiny. Je prima mít v takovém případě berličku výmluvy v podobě únavy z celé sezony.

V roce 2017 bych to rád tento přístup změnil. Zkusím nést následky špatné či nedostatečné přípravy na výsledku vybraných závodů a jasně daných cílů. Těch bude výrazně méně, než v posledních dvou letech.

Zimní přípravu si se Zuzkou zpříjemníme závodem v Madridu koncem ledna a na Hubáčkově dvacítce na konci února. Po Velikonocích se těším na test rychlosti na POŠUKu. Do toho spadne i pár závodů s prkýnky na nohou (běžkařských, ne skialpových).

Prvním vážným závodem bude Transvulcania. Již počtvrté, ale nemohu si pomoci. Dva týdny po Transvulcanii je Mistrovství ČR v ultra skymarathonu, ale s účastí nepočítám. Připravím se pořádně na High Trail Vanoise na začátek července. Technická trať s dostatkem běhavých úseků, 68km, vysoká nadmořská výška, která dokáže zatopit i elitě a tak mám šanci.  

Na konec srpna bych rád naplánoval přeběh Tater – Západních, Vysokých a Belianských. Trasa co nejblíže hlavnímu hřebeni a kde to jde, tak po něm. Ideální by bylo nastavit tuto trasu jako středo evropskou verzi Bob Graham Round a zvládnout to pod 24 hodin (cca 95km/10000m+).

V září do Skotska na 100km závod u Ben Nevisu. To bych rád spojit s delší dovolenou a po nutné regeneraci po závodě se pokusit o Bob Graham Round, jako rozloučení se sezonou.

Po Vánočním léčení se na přípravu hodně těším. Na kroužení na dráze s holkami a kluky z SK Babice, na osamocené výběhy do hor, na několika hodinové mrznutí na běžkách, na běhání ve tmě, na posilovny místo oběda, na vypínání mozku při hodinách spinningu, na utrpení u jogy a na každodenní kručení v žaludku. 

Moc si vážím podpory Raidlight, Inov-8 a Hanibalu a těším se, co nového pro vás i pro mě přinesou na další sezonu.

Ještě více jsem však vděčný za Zuzčinu nekonečnou trpělivost a za vaši přízeň při čtení mých zápisků. :)

První cíl nebude lehký, ale ani nedosažitelný. Transvulcania (74km/4500m+) pod 8 hodin, tedy zlepšení o 28 minut.  

I u nás v Modřanech se totiž běhá pěkně...

I u nás v Modřanech se totiž běhá pěkně…

PF2017

Někdy se musíme dostat nahoru, někdy můžeme klesat dolů. Jindy se nahoru musíme škrábat a někdy i spadneme. Někdy běžíš po cestě a někdy klopýtáš mimo. Může to být vysilující i snadné, ale naštěstí je to skoro vždy legrace.

Užívejte pohyb kupředu i v „sezoně“ 2017.

 

6 thoughts on “-2016/+2017

  1. To video je hezky autenticky:)… Drzim palce u sportovnich uspechu a tesim se na Tvoje vypraveni, postrehy a tradicni davku emoci a humoru z hor..:).
    At se dari ve vsem! 12:)

  2. Ještě zapominas na podporu nás fanoušků :)
    …čekal bych že nabehas za rok víc km, nicméně asi to stačí :)
    ..ať se daří v dalším roce!

    • To je jasné! Bez fanoušků by to nebylo ono. :) Přidávám. :) No, já taky myslel, že budu běhat víc, ale trenérka přidává postupně… třeba to jednou bude jako u Radka. :)

  3. Pekne plany:-) me nejvice zaujal prebeh tater, protoze hlavni hreben vysokych tater by to trosku stizil a hreben belianskych je zakazany…pokusy ( nevim zda uspesne ci neuspesne) kopirovali prevazne turisticke znacky. Preci jenom hlavni hreben vysokych tater je trosku exponovanejsi:-)

    • Jasná věc, že hlavní hřeben je peklo. Já měl na mysli co nejblíže k němu a kde to půjde, tak po turistické. Ale třeba z Táboriska přímo nahoru na sedlo Váha. Tam je cesta, ale ne značka. Nebo z Brnčálky na Terynku přes Baranie rohy… Co nejblíže hlavnímu hřebeni, ale tak, aby to mohli opakovat i ostatní. Domluvit se s Horskou službou, že by to tolerovala. Přes Belianky ne, to je jasný. Tam ze Ždářu po červené…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s