V polospánku zamáčknout budík, vteřinu mžourat do tmy, snažit se pochopit co se děje, sednout si, vstát dřív než mozek pochopí co se děje. Promnout oči, zamířit do koupelny, snažit se rozluštit nadcházející trénink na oslňujícím monitoru telefonu. Den v týdnu poznat podle intenzity vůně bežeckých svršků a vyběhnout do spícího města pro další skládanku do mozaiky. Známe to všichni a všichni se s různým stupněm úspěšnosti pereme s nástrahami, které se nás snaží z vytyčené cesty svézt.
V únoru už jsme v tunelu tréninku několik měsíců, pár jich ještě zbývá, než se vůbec objeví světlo. Jako mnoho běžců, nemám problém vstát v 5:30, jít běhat i když padají h…. s hákama, nebo prší, je 13 pod nulou, je námraza, sněhu po kolena. V čem ale naprosto selhávám jsou stravovací návyky a držení diety. Ano, z pohledu běžné populace bych se nezařadil mezi obézní jedince. Žel, na startu Vulcanie nebude o úmístění v první 20 bojovat běžná populace. Z běžeckého pohledu nosím o zhruba 5kg konzultantské pneumatiky více, než by se slušelo.
S každým začínajícím týdnem jsem pln odhodlání, jak to dodržím. Jak prostě sním jen nutných 1600 kcal a nebudu se cpát. V průběhu týdne to docela jde, pokud Zuzka dodrží embargo a nic nekupuje/nepřipravuje své nepečené dobroty. Jenže pak příjde víkend.
Třeba ten minulý. Zuzčina teta slavila narozeniny ve Studénce. Dostali jsme super guláš a pak to přišlo. Spousta domácích zákusků. Nespočet variací chutí, tvarů a barev. Tož okusil jsem od každého a poměrně se držel. Než se stala katastrofa. Na stůl přistály tzv. Studenecké koláčky, druh dvojctihodné. Vypadaly nevinně, jako svatební koláčky. Akorát tak na dvě kousnutí a je pryč. Ale!!! Měly na sobě samozřejmě spousty různých ochucení – povidla, marmeláda, mák…a uvnitř byl tvaroh. Peče je Zuzčina babička a peče je přímo skvěle. Malé, nadýchané, křupavé na povrchu, uvnitř lahodné.
Koláčky, jednohubky slaný závin… vůle prohrává a tukové buňky jásají
Sem tam vyzkoušíme Manu, sem tam se rozplývám nad Zuzčinými zdravými dobrotami. Ale tyhle koláčky? To je ta pravá mana, to je ideál nezdravé dobroty. V prach se obrátilo mé předsevzetí, že se nepřežeru. Má vůle ke zdravé životosprávě spadla na úrověň našeho pana prezidenta a já likvidoval jeden talíř za druhým. Vierka měla naivní nápad soutěžit, kdo sní více koláčků. Jen jsem se pousmál a spolkl celý talíř najednou.
V neděli jsem musel vytáhnout bič svědomí a mrskat se do beskydských kopců. A bylo pondělí. Zase plný odhodlání, že to vydržím, jako v Madridu před rokem. Že se jednou dostanu na normální váhu. Než jsem v pátek objevil para ořechy v kardamonu. Ach.
Nedělní vyběhávání koláčků
Takže pokud někdy pochybujete, cítíte se mizerně, že jste nevyběhli. Vězte, že každý má své více či méně tajné pokušení, kterým sem tam podlehne. Svým nedostatek vůle jsem ne nepodobný těžkým feťákům. Postavte přede mě talíř koláčků. Pokud neochutnám první, nedotknu se jich. Pokud ochutnám první – genocida, vyhlazení, masakr. Zmizí všechno. Nevím kdy přestat, neumím přestat. Nechci přestat. Takže zavádím prohibici všeho dobrého, návrácení k minimalismu (co se jídla týče) a s písní na rtech k sub 65 váze.
Do zbylých dnů zimního trénování silnou vůli, málo pokušení a hlavně ať vás neopouští motivace.
jan bartas 
Ten článek je přesně o mně :-D Vstanu brzo ráno nebo naopak jdu běhat až pozdě večer, odběhám intervaly, zvládnu posilování… Ale to jídlo je boj. Tlustá nejsem, teď se mi nějaký tuk povedlo zhubnout, ale je to pro mě náročnější část přípravy. Líbilo by se mi 60kg a to je zatím v nedohlednu. Držím pěsti, ať se ti daří líp :-)
Dík, já si říkal, že každý bude mít nějaké to pokušení, kterému neodolá.. :) Ale pořád lepší bojovat se žravostí, než se zraněními. Ať se daří. :)
LOL! Tak te budu mit „jeste radsi“..:)
Nabeham km jako pako.. usili jeste vetsi.. Nicmene, vim take moc dobre, ze kdybych mel o cca 5kg min, tak by se to jinak behalo.. jenze, jenze..
Take se drzim, drzim.. a pak se treba neco po**re, a uz se vidim, ze aplikuji oblibeny lek na stress — plny talir jidla, a nejlepe 3-4 dcl vina k tomu:).
Joj.. To jsi me potesil. Hned se mi bojuje lip.
At se dari! 12:)
Já myslel, že tvým lékem na stres je pomalý běh, ostatně, jako na vše. :) Hele u tebe je megaposun vidět díky té fotce od té sochy, ke které se v září vrátíš. Já myslím, že jsi ušel pořádný kus… :) A nějaký sem tam talíř, to je jako mých sem tam 50 svatebních koláčků. :)
Chudáčku Honzíku cítím s Tebou, svoje rodiče navštěvuji jen sporadicky a opravdu nejdéle jen na 2 dny :-) :-) ty koláčky mamka umí taky a štrúdl a buchty a karásky….
:) Ideální bylo Madridské vyhnanství… co jsem nekoupil, nelákalo mě. :) Příbuzní daleko… Váha klesala, ani to nestálo moc úsilí. Však to je takové utrpení naoko. Jak mi bylo krásně na duši, když jsem byl upatlaný od povidel a tvarohu. :)
Exilová dieta skutečně funguje! :-) Z každýho pobytu za hranicema jsem se bez výjimky vrátila lehčí. Velice účinná, leč s během blbě skloubitelná, je taky dieta „nespavým, řvoucím dítětem“, kdy jsi celý noci vzhůru, celý dny vzhůru, prostě pořád vzhůru… ale tu teda nedoporučju, sice funguje, ale stojí za prd. (A je velice zajímavý sledovat, jak určitý druh článků burcuje ke komentování – zaběhneš sto mil v horách? No jo, bezva. Postěžuješ si na pár kilo navrch a slabost pro sladký – a je z toho pomalu nejkomentovanější text blogu :-D)
Čtu hodně blogů, hodně článků. Tohle mě tedy zasáhlo. O to víc, že zrovna dneska jsem Tomášovi po ranním výběhu říkala – „Hele, já ti nevím s tím hubnutím . Nějak mi to nejde.“ (mimochodem včera po delším výběhu v kopečkách přišel , tedy spíš ke mě vtrhl, nikým nepozván,vlčí hlad). Samozřejmě každý jsme výkonnostně úplně někde jinde. Ale i mě,by těch mých 7-8 kg nadváhy by mě dostalo k lepším zítřkům… A ještě něco, zatímco já začala s hubnutím, kila za mě shodil manžel. No není to k n……?
To jsem rád. :) Já doufal, že takovéto stavy nemám jen já. Je vtipné jak jednoduchý je recept na zlepšení se v běhu a jak těžké jej dodržet. :) Budu držet palce, ať se alespoň něco dolů do sezony podaří.
Podle mě se ta 5kg stabilizační břišní vložka fasuje ke kancelářské židli – má ji každý okolo a někdo i ve více patrech:) Občas se to snažím kompenzovat bloumáním nahoru dolu po schodišti, ale nezabírá to.
A návštěvy u manželky rodičů? Mám je rád, ale když se rozhodnu, že už konečně budu ten vegan a v neděli mi na talíři přistane půl husy… co že jsem to chtěl? Jo, pivo, ještě jedno :)
To mi povídej. Ale zase jsem kanceláři vděčný. Nebýt této práce, asi bych nikdy tolik netrénoval. :) Půl husy… Zuzka za týden slaví narozeniny, to zase bude. :) Ale před Krkonošskou 70 se bude tuk hodit. Ať neumrznu. ;)
Haha, to znam :)
Taky jsme ten typ clovek co musi mit bud nic nebo kasi z rendlika, pecen chleba, mamu, tatu, devecku s trakarem…:)
Ale ke zhubnuti mi fakt pomohlo bejt vegan, to se ukazalo bejt super na kontrolu ruznych oslavovych pokuseni kvuli tomu psychickymu faktoru ze ty jidla jist nechces, ne nesmis. Taky tim ze ostatni jidlo neni vetsinou tak energeticky vydatny a tucny jako zivocisny produkty tak muzes sezrat porci pro deset lidi coz je nejvic zuzo pocit, hlavne kdyz jde o vegansky dezerty (ty malo tucny teda) :)
Vegan? To nevím…viděl jsem tvé porce na insta, to bych spíše masivně přibral ;) Ale tobě to záhadně funguje. Asi to mládí… my starci již tolik nepálíme. Hezky běžkujte a pozdravuj Barneyho, že jsem ho neviděl sjíždět ani toho nejmenšího Mavericka…
Kdepak zahada, jen spousta dobrych roslinych sacharidu (coze sacharidy, po tech se prece tloustne ne???) a malo tuku. Funguje to i pro vetsi seniory nez jsi Ty :)
On moc pracuje tak na Mavericks nema cas :) Musis priletet a nejak ho namotivovat. Ale na bezkach mu to jezdi porad, o vikendu me skoro k smrti udolal.
Nedej bože před starší generací příbuzenstva zmínit, že potřebuješ zhubnout. Pak následují starostlivé rodinné intervence, protože už máš „prdel jako seschlou švégru a kam bys proboha dal hubnul, vždyř se rozplyneš“. a ty koláče ti pak pečou úplně naschvál :)
:) to už naštěstí neříkají, jen ponoukají… akorát naše rodinné sešlosti jsou tak obří a teď už pouze vyjímečně, že prostě nejde odolat… Další štěstí je, že jsme skoro všichni na podzim, takže oslavy jsou po sezoně a to se může. ;)
Hahaha…to mi něco připomíná. Vánoce 2014 u nás a tvé oblíbené „košíčky“:-)
Přesně proto jsme letos museli vynechat. :) Ale musím veřejně přiznat, že tvé košíčky a tyto koláčky… těžko bych si vybíral, kdybych musel. Těším se do sportovního důchodu. :)