Dnes 38km/1700m+ za 4:14, 10.místo a propad na 8.místo celkově (po 7 etapách, kategorie Men).

Běželi jsme ze Švýcarska do Itálie. V podzemním krytu nás nakonec moc nespalo. Hodně bězců dezertovalo a šli do hotelu. Hluk byl opravdu hrozný, ale na ty 3 hodiny spánku to stačilo. Moc nechápu, proč nás ale budí v 5, na snídani, která začíná v 6 a na start v 8. Umývárky v bunkru smazaly všechna tajemství mezi dívčími a chlapeckými běžci.

Ráno se běželo na rozehřátí 7km údolím a pak 10 do kopce. Překvapivě jsem do kopce i vyběhl a drželi jsme čelo. Vyběhli jsme z lesa a zůstali čumět. Nádherný konec údolí, kolmé stěny a do nich vysekaný chodník. V tunelu nad stometrovou propastí. Ranní mraky dodávaly dramatičnost. Ostatní běžci se s respektem kochali divadlem a na chvíli nikdo nezávodil.

V tunelech bylo vlhko, zima ale cesta byla jak z Pána prstenů. Hluboko v horách, směrem ke světlu.

  
To byla odměna za tu dřinu. Klouzali jsme po mokrých kamenech, zkoušeli ozvěnu. Šediváci se na pár chvil změnili na malé kluky.

Pak jsme doběhli do sedla ale i přes okouzlující výhledy, kterými nás kráska Itálie lákala do své náruče to šlo z kopce. Jednak jako že dolů, ale i můj žaludek není stále použitelný.

Dneska to bylo tedy na dva gely a tři měsíčky pomeranče. A litr pití. Zkrátil jsem občerstvení na minimum, když už prodlužuji čas na trati.

Julián kolem hopsá, dovádí s horskými kozami a ja napuchlý jak přežraný komár se sunu do kopce.

Nad údolím běžíme zvlněnou cestou. Turisté povzbuzují italsky a my vidíme St. Valentin, kde je cíl. Ještě 400m nahoru a pak s válečným výkřikem drtíme jeden pár za druhým.

Místo po sjezdovce sbíháme do cíle po asfaltu. Ještě povinně zbytečné smyčky městem a konec. Po krizi zase v top10 v kategorii a na dohled soupeřům. Ztráta místa trochu mrzí. Asi jsme neměli tolik běžet ze začátku, ale strategie je pro srábky. Ale po bitvě… Však to znáte. Už jen jedna etapa a tu doběhnu i kdybych jí měl doplazit. Pak už budu mít tuhle bestiálnost za sebou a nebudu se muset vracet.