37km, 2000m up, 4:55, pořád 7.místo, už jen o 2 minuty…

Dneska všichni vyběhli pomaličku. Bohužel potom zrychlili. Ne tak my a proto jsme přišli o další minuty a pomalu se posouváme k okraji první desítky.

 
První výšvih ještě šel. Bylo krasné horské počasí, trochu zima, mraky, jemný déšť. První občerstvení jsem vzal lehce, jen kousek ananasu a seběhem dolů. Doběhl jsem Juliána a začali znovu stoupat. Julián mě začal tlačit hůlkou zezadu nahoru. Pomáhalo to a jelikož kolem nikdo nebyl, neprotestoval jsem.

 

Z kopce to jde. Nohy nebolí, jen není síla. Na řešení problému změnou jídelníčku jsem rezignoval. K večeři tu jsou holt těstoviny a chodit ve Švýcarsku do restaurace… Na to jsem malý pán.

 
Naštěstí se v mém teritoriu objevují další a další hosté. Dokonce dosud vedoucí tým dneska ztratil 17 minut a přišel o vedení – žaludeční problémy. Barbínovská Landie Greyling v cíli křičela na svého muže. Ten se mi pak svěřil, že ji nestačil, že ho bolí břicho.

Nicméně z kopce to jde. Na bolest si jde zvyknout a tak dolů hopsáme, dobíháme a předbíháme. Pod druhý kopec dobíháme v závěsu za našimi týmy.  Do kopce to však už netáhne. Medik Julián to pojmenuje: jsem unavenej. :) Během výstupu nás předbíhají z kategorie 50 letých a nezbývá než smeknout. Mrazák je nelichotivě pojmenoval Šediváci. Je to vystihující. Vypadají, že při dalším kroku umřou, ale šlapou náramně. A pořád.

Čeká na mě, dělá mi fotky. Ja sbíhám dolů a snažím se udělat si náskok. Nádherné vyhledy do cílového údolí. K občerstvení. Vycucám pomeranč (což je vedle flapjacku jediné dnešní jídlo) a už jen tisíc metrů dolů.
Odoláme útoku prvnich holek, klopýtám přes most a jsme v cíli. Jak je zima, tak zachraňuji modré rty něčím sladkým. Sbíráme se v cíli s ostatními kolegy. Už jen beze slova přikyvujeme. Jsme rádi, že už pouze 2 dny.

 
Zítra bude odpočinek,  jen 1600m nahoru na 37km. A jen jeden kopec. Odpočinek bude potřeba. Dneska večer spíme v protibombovém bunkru. Je to útulné. Ale jak tam není moc oken, tak je potřeba ventilátor. A tichý není. ;) to bylo poprvé, co jsem v tvrdých orienťácich z Británie zahlédl slzu…