45km, 2900m+/1934m-, 6:25, 12. v kategorii, ztráta 6. pozice o 30 minut, po 4. etapě jsme na 7. místě

Dlužím čtenářům omluvu. Elita v tělocvičně nespí. Ani z jedné kategorie. Po doběhu běží do hotelu, kde se o ně postarají. Je to pak znát, hlavně teda na výkonu na trati. S klukama z UK inov8 teamu jsme udělali ranking těch, kdo spí pohromadě. Podle mě to dává větší smysl než věkové kategorie. Ty u běhů v horách neuznávám. Chlap, kterému je 50, 35let bydlí v horách nemá žádnou nevýhodu oproti cápkovi z Prahy, co je o 20 let mladší. Vždyť trénuje o 20 let déle!

K dnešní etapě. Moc se mi popisovat nechce, nepředvedl jsem výkon hodný ani toho cápka z Prahy. Vystartovali jsme, 4km po asfaltu za 20 minut. Pak dalšich 9 km po cestě a sjezdovce nahoru. Tam jsem začal cítit bolest na břichu.

foto: Philipp Reiter

Nic se neděje, to znám. Jsem jen šulínek bez záklopky a nedokážu jen smočit jazýček. Tak na občerstvení omezím pití a jídlo a poběžíme rychle dál. Jsme na kopci, vidím občerstvení: „ty voleeee, ananas!!!!“. Ten je prej antitoxický. Chramst chramst a misku mám v břiše.

Začíná seběh a já se bolestí břicha nemohu nadechnout. Ještě, že běžíme ve dvojici. Juliana trápí křeče do zadních stehen. Utíkají nám dvojice, se kterými jsme zatím vždy zametli. Běží rychle, není to tak, že my pomalu, uklidňujeme se.

Etapa 4 , foto: Philipp Reiter

Ne, z kopce rozhodně nepřipomínám bezhlavce řítícího se dolů. Spíše zkrouceného starce spěchajíciho do hospody. Nejde to. Psychika se hroutí. Germánští profíci ze Salomonu nám dávají na prdel. Landie z Jižní Afriky taky. Do konce i první holky. Sebevědomí je v dolině. My klopýtáme.

Alibisti na Tour si řeknou krize přijde na každého. Jenže. Proč na mě?!? Snažím se nejíst, moc nepít. Přiběhnu na občerstvení, předsevzetí odvane vítr a já exnu litr koly. Mým velkým přáním je mít někdy aspoň trochu vůle.

svěšená hlava, utrápené nohy a Julian si prozpěvuje, Etapa 4 , foto: Philipp Reiter

Došoupnu se do nejvyššího sedla a sbíháme dolů. Sledujeme vůni čokolády, zlata a tikot hodinek. Vítá nás třetí země, Švýcarsko.

Předbíhají nás další a další. Jsem na sebe naštvaný. Nevím co mi je. Docházím do cíle a jdu do zákoutí brečet. Němci nám nadělili půl hodiny. Předběhla nás i dvojice otravných Rakušanů, co kolem sebe šermuje hůlkama tak, že jim je brzy asi zlomím.

Etapa 4 , foto: Philipp Reiter

V cíli mě bodne zrada britských sympaťáků – jdou na dva dny do hotelu. Ránu zklamání částečně zahojí bazén, který máme k dispozici. A večeře na horní stanici lanovky. Tam, kde zítra končíme bergsprint. Neboli týmovou časovku na 6km/730m nahoru.

Jo, Zuzka mi vysvětlila co mi je. Je to divné, ale namohl jsem si dýchací svaly. Je to tak omezující, být limitován lidským tělem.