Zima ve Španělsku už má na kahánku, sluníčko si bere zpět svoji drtivou vládu a pouští nás běžce do vyšších a vyšších míst našich milovaných hor. Blížící se rovnodennost vložila do každého ranního tréninku zázrak východu slunce. Když trénink začínáte se západem měsíce a končíte při východu slunce, stávají se otázky o smyslu běhaní zbytečné jako jednání Trojky s řeckou vládou. Tréninky jsou přísnější a přisnější. Blíží se další tréninkové závody, do Vulcanie chybí 7 týdnů a mě se naskytla příležitost začít trénovat o trochu více.
Před dvěma týdny, přesně týden po ochutnávání a vychutnávání krás Asturias, jsem si odběhl testovací půlmaraton s nastoupanými 900m. Před rokem to byl první závod na španělské půdě a tak to bylo dobré porovnání formy. Závody v neděli mají tu nevýhodu, že se v sobotu trénuje v horách. Takže jako vyladění na závod jsme si s klukama dali 3 hodiny pod jarním sluncem a s výběhem do 1800m. Stejně jako před rokem. Závod začíná v 10:30, takže i když v březnu a v horách, tak krásných 19 stupňů bylo. Oproti asturskému počasí idylka a horko, musíme trénovat na Vulcanii.
Po startu nohám trvá 5km než se rozběhnou. Přesně pod první prudké stoupání. Takže se rozběhnutí odkládá až na jeho vršek. Pomalu a líně se sunu startovním polem dopředu. Pulsující krev vyplavuje únavu na později a já se musím rozběhnout. Kopec co jsem loni šel vybíhám, rovinku upaluju, kolem občerstvení s klobáskami a vínem jen profrčím směrem k technickému seběhu po skalách. Prosmýknu se kolem soupeřů a už to kolem záchranářů hrotíme na poslední kopec. Kalíšek vody zasyčí ve chřtánu a už je tu poslední seběh. Ten mi šel. Jak ale doběhnu na asfalt, jako by mi někdo přetáhnul nohy klackem.
Neběží to a už se mi nechce běžet. Hodinky říkají, že na kozích stezkách jsem rychlejší než na asfaltové silnici. A předbíhající běžci mi to potvrzují. Asi tolik k mé brzské účasti na nějakém běžeckém závodě. Cíl za 1:46, což je o 8 minut rychleji než loni a to je slušné znamení do začátku sezony. Další závod bude proti Luisi Albertovi, jo ten Mistr světa ve skyrunningu. Jak jsem řekl minule, pouťáky jsou ve Špáňu trochu jinde.
Odměna za závod
Hlavní zpráva dvoutýdenníku však přišla na začátku tohoto týdne. Má původně plánovaná dvouletá zkušenost v Madridu se díky neveselým výsledkům oddělení zkrátila. Zaměstnavatel využil na den přesně 14 denní výpovědní lhůtu (tolik k vysmívanému rigidnímu španělskému trhu práce) a já byl vyměněn do Prahy. Alespoň v něčem jsem na tom jako Jarda Jágr. Jenže, Vulcania je naplánovaná, Zuzka má letenky, předplacené sezení u fyzioterapeuta, posilka i lítačka na metro. Spoustu utopených nákladů, které je mi těžké odepsat. Dobrá zpráva přišla další den z Prahy.
Na můj nástup nespěchají a tak se řešení nabídlo samo. Čeká mě 6 týdnů života profesionálního sportovce. Teda, bez platu. :) Uvidíme, co se dá s kancelářskou krysou za tak krátkou dobu udělat a zda na Vulcanii něco předvedu. Iluze, že bych jí vyhrál si nedělám. Ale lepší než před rokem bych být mohl.
Bandoleros de Guadarrama
V dávných dobách, měsících čerstvě postudiových, jsem strávil 5 týdnů v ráji skalních lezců – Red River Gorge v Kentucky. Ujistil jsem se, že ve skalách jsem posera a že se moc daleko nedostanu. Byl to jeden z nejlepších měsíců, skoro celý strávený venku. Jsem zvědavý, co přinese podobná zkušenost s běháním.
Po jaru je tu zase zima…
Nebudu lhát, běhání je samozřejmě hlavně koníček a na budoucnost profesionálního běžce samozřejmě nemyslím. Práce v kanceláři mě nabíjí touhou vyběhnout ven do kopců, hledat klid a být volný. Má motivace porážet studenty, či poloprofíky je velká i proto, že vedle tréninku chodím i do práce. A samozřejmě bych byl pro časové penalizace při Mistrovských závodech, které by se řídily odpracovanými hodinami (práce pro policii, hasiče, lesníky, horské lesníky – taková by byla penalizována možná více, než profi sportovci).
Myslel jsem, že celou tuto sezonu odběhám ve Španělsku. I proto jsem začal pro závody dělat tolik, kolik jsem si nikdy nemyslel. Za vše hovoří asi 5 malých piv za první 3 měsíce. Člověk míní a zaměstnavatel mění. Chci zkusit se věnovat přípravě a vědět, že jsem pro dobrý výsledek na MS více udělat nemohl. Také si tím vezmu z ruky jednu z alibistických výmluv, o tom, že pracuji a že kdybych nepracoval….kde bych byl. Dalo by se říci, že na stará kolena jsem se stal běháním posedlý… ale jak se to říká:
Obsessed is a word the lazy use to describe the dedicated. (Posedlý je slovo, kterým líní označují zanícené.)
jan bartas 
Tak Tě tu budeme mít zase doma? U Vltavy, 250 metrů nad mořem?
No, už to tak vypadá… :) Je to smutné, ale i na Závisti je pěkný kopec.
Honzo… strasne ti fandime… Me nedokaze pro ultra nebo nejaky zavod nadchnout „profik“, ktery nedela nic jineho, ale lidi, kteri maji normalni zamestani, staraji se o rodiny, atd.., proste ryzi amateri.. Navic ty mas skvely dar o vecech psat…
Udelal jsi pro pripravu max.. a urcite se to nekde projevi.. Mozna ne ve viteznym case.. ale v tom, ze pomuzes spouste lidi najit svoji cestu k trailu a k ultra.. Je to malo? Urcite ne! Dik, 12:)
PS. Ono se to projevi i v tom cilovym case. Jak rikaji kamaradi budhiste.. karma is bitch:)…
Ahoj, samozřejmě, že nakonec tolik volna nebude. :) Projekty je třeba dodělat. Ale nějaký měsíc padne. Nejdřív jsem z toho měl špatný pocit – tolik volna, je to vůbec morální? Než mi někdo připomněl, že si jen vyberu ty přesčasové hodiny za ty 4 roky. :) Což tak akorát výjde.
Je mi jasné, že věnovat se jen běhání a poznávání Španělska 5 týdnů není srovnatelné s elitou, která se připravuje takto několik let. Ale jsem zvědavý právě na ten efekt, kdyto běhání nebude mít léčebný účinnek čištění hlavy. :) Navíc tím ztratím výraznou berličku hojně užívanou po závodě – „dali mi 2 hodiny, ale já pracuji.“
Ať drží zdraví a nadšení do tréninku, taky se ti ten červnový úplněk blíží….
Ani netusis.. jaky mas vliv:)..
Nicmene, my co te tak ruzne „hltame“.. a fandime ti… ti budeme fandit i o to vic, kdyz budes behat v Cechach.. Byť výkonostně jsi někde úlpně v jine galaxiii.. v jednom se cítím být blízko.. ta úroveň „dedikace“ .. kdy člověk položí na „oltář“ svých snů.. skoro všecno .. a pak to v klidu „zapali“..:).. tak to si myslím.. máme společné..:)
Budu Ti silně fandit! … a co se týče mého „úplňku“? … Si piš, že v Andoře ukážu jak staříci z nížin bojují o svoje sny..:)
MSF! 12:)
No takže máš šest neděl na to, aby si tě všiml Salomon a do té práce ses (minimálně pár let) nemusel vůbec vracet :-). Hezky trénuj a něco o tom napiš, ať máme co číst! Mimochodem: jak je to s výkonností v takové tréninkové skupince – jste na tom všichni podobně?
:) Salomon to bude mít těžké, už jsem byl uloven jiným výrobcem…. Čekám na potvrzení a pak vás rád seznámím s velkým úspěchem mého hobby pobíhání. :)
Tréninky budou, když počasí dovolí, tak snad i ve vyšších horách – na Pyreneje se moc těším. Ale zima se tu nechce vzdát, dneska bylo v Madridu ráno -4.
Bandoleros mají asi 60 členů a tak je jasné, že výkonnost bude různá. Někdy se dohodneme na sobotu my, ti trochu rychlejší a v neděli jdeme potom ve větší skupině. Někdy mi napíše trenérka, že mám chodit kopce nahoru rychle a tak na kopci svačím a čekám na zbytek. Teď jsme se ale spíše srocovali podle rychlosti – často pršelo, bylo hnusně a v tom se čekat moc nechce. Ale určitě skupina pomáhá – když je tam někdo rychlejší – více to motivuje se ho držet a jít tak ve větším tempu. Navíc, v horách je lepší být s někým. :)
Ale obecně, i s čekáním nebo pobíháním tam a zpátky, mám rád jeden den ve skupině a druhý o samotě – člověk natrénuje co jej čeká v závodě. :)
Zdravím :) Nezvyknem moc blogy komentovať, ale aj asi pre každého je nejaký ten feedback potrebný. Tieto bartasovské „vtipné kaše“ ako to raz niekto nazval sú jednou z vecí ktoré mne ako absolútnemu amatérovi kedysi na škole nenávidiacemu beh, učarili na trailovom behaní. Sú to práve ľudia ako ty Janko (slovenský ekvivalent snáď neurazí :)), ktorý tvoria komunitu ktorej človek chce byť členom, zdieľajúc sny o čistej láske k behaniu, prírode, pohybu v nej a pomáhajúc si tie sny navzájom splniť. Práve s pomocou takýchto ľudí a príbehov človek každý deň nachádza motiváciu robiť ultra-veci a dosahovať ultra-ciele ktoré sa pri každodennej práci a starostiach športovcov amatérov zdali nemožné. Fandím ti a ďakujem a ak si ťa náhodou sponzori nevšimnú, skús napríklad urobiť sériu nejakých pekných TRAILOVE tričiek, určite si rád nejaké kúpim :) P.S.: ospravedlňuje sa vopred za použitie slov zo slovenského slovníka, ale verím že naša generácia čechoslovákov si ešte poradí :)
Ahoj, děkuji moc za feedback. :) Jsem rád, že to někomu pomáhá… a s tím jsem do toho vlastně i šel. Ukázat, že to není tak těžké, jak se od počítače může zdát a že to může zvládnout každý, pokud bude opravdu chtít.
Slovenský jazyk mi nevadí, jsem pravý Čechoslovák – maminka je z Trenčína a mám tam bratrance a sestřenky. Hodně prázdnin jsem trávil kolem Trenčína či v Považské Bystrici. Nebo samozřejmě v Roháčích. Letos se možná podívám na Tatranskou šelmu… kdybys třeba hledal nějaký pěkný závod, ne děsivých rozměrů. :)
Měj se pěkně a hodně štěstí k dosažení tvých snů.